O mně

Jsem vášnivá cestovatelka, lektorka angličtiny, lektorka plavání s dětmi a máma tří dětí. Ráda vyrážím do světa s našimi dětmi, i když jsem si dřív myslela, že brát děti na cesty musí být otrava :-). Teď si ale cestování s dětmi užívám a doufám, že i ony budou se mnou chtít cestovat co nejdéle. Inspirujte se zde na blogu a zjistíte, že cestovat s dětmi můžete i vy. Mít děti totiž není důvod s cestováním přestat, naopak, je to důvod začít.

Cestování s dětmi je obohacující

Nejraději bych byla na cestách pořád a mým snem je vzít děti na cestu kolem světa. Momentálně se snažím s nimi cestovat tak často, jak to jen jde a užívat si společného objevování nových zemí, míst i zážitků. Cestujeme na vlastní pěst, a i když ne vždy je všechno zalité sluncem, každá cesta nás pokaždé nějakým způsobem obohatí a posune dál.

Koupali jsme se se slony v Thajsku, zažili Halloween v americkém Coloradu, prošli se po skleněném chodníku vysoko nad mořem v chorvatském pohoří Biokovo, proběhli se po olympijském stadionu v řecké Olympii, poprvé ochutnali marinované mušle na kanárském ostrově Lanzarote a navštívili ostrov s obřími želvami na Zanzibaru

Začátky s cestováním

Vždy jsem snila o cestování, ale na svou první cestu do zahraničí jsem si musela počkat až do svých 17 let, kdy jsme se s kamarádkami poprvé vydaly za vydělané peníze z letní brigády na týdenní autobusový zájezd do Itálie. Byla jsem nadšená, že se mi splnil dětský sen, a že konečně vidím moře a tak další rok následovalo Řecko a ten další opět Itálie.

Po nástupu na vysokou školu už mi nestačily tyto týdenní „akce“ po dvouměsíční brigádě, a tak jsem se za prací vydala přímo do zahraničí a rovnou na celé letní prázdniny. S kamarádkami jsme pracovaly v různých hotelech, restauracích, veletrzích a zábavních parcích a pak si ještě užily několik dnů či týdnů cestování po dané zemi. Takto jsem postupně navštívila Německo, Anglii, Řecko i USA.

Tento způsob cestování, kdy v dané zemi pracujete, a tím poznáváte místní kulturu, život i obyvatele, jsem si zamilovala natolik, že už jsem si neuměla představit odletět na klasickou týdenní dovolenou do nějakého all-inclusive hotelu a nevidět nic z místního koloritu, neochutnat typická jídla či si nepopovídat s místními. Nejraději bych takto trávila na cestách dalších x let, ale samozřejmě i na mě doma čekaly určité závazky :-).

Po vysoké škole přišla svatba a hned poté ještě tříměsíční brigáda v Anglii a následná pětitýdenní cesta po Austrálii. Tam už jsem odlétala těhotná a v tu chvíli jsem ještě neřešila, jak bude naše cestování vypadat dál. Byla jsem nadšená z Austrálie a natěšená na miminko.

A přišlo dítě…

První dítě je velká změna v životě každého člověka. Někdo se s tím sžije poměrně rychle, mně to trvalo docela dlouho. Po velmi těžkém porodu jsem se snažila dát do pořádku hlavně fyzicky. Do toho jsem si samozřejmě musela zvyknout starat se pořád o miminko Martínka, což pro mě hlavně v noci bylo hodně vyčerpávající a v podstatě jsem neřešila nic jiného, než kdy a jak si konečně odpočinu.

Na cestování jsem neměla ani myšlenky, pokud si dobře pamatuju, natož abych něco reálně plánovala. Chyběla mi chuť a energie a vůbec jsem si neuměla představit, že bychom s Martínkem někam jeli nebo dokonce letěli. Byla jsem ráda za každou chvilku, kdy mi ho někdo pohlídal, takže cestovat s ním by znamenalo být spolu pořád a bez hlídání :-).

Když jsem se dostala z nejhoršího a tak nějak si zvykla, že už máme Martínka napořád, že k němu musím v noci vstávat a v podstatě všechno se točí kolem něj, začala jsem přemýšlet, jestli a kam bychom s ním mohli vyrazit. To mu bylo asi deset měsíců a za sebou jsme měli pouze pár dní v Jeseníkách a Orlických horách.

Ještě pořád jsem si neuměla reálně představit kamkoliv s ním letět, takže jsme začali cestovat bez něj. Když měl 13 měsíců, letěli jsme sami na 5 dní do Paříže. Naštěstí jsme měli ochotné babičky, které se s trochou nadsázky o hlídání Martínka přetahovaly :-).

První cesta se synem

Naše první cesta do zahraničí s Martínkem byla vlastně neplánovaná náhoda. Byl červenec 2014, blížily se jeho druhé narozeniny a léto toho roku nebylo nic moc. Byla jsem z toho otrávená a chtěla vypadnout někam do tepla. Protože jsme chtěli odletět ideálně do druhého dne, a byla hlavní sezona, neměli jsme šanci sehnat sami levné letenky a ubytování do nějaké přijatelně vzdálené destinace. A neměla jsem ani čas to řešit, odletět jsem chtěla prostě hned :-).

A tak jsme museli využít služeb cestovní kanceláře a odletěli na týden do Bulharska. A protože jsme tak rychle nesehnali pro Martínka hlídání, museli jsme ho vzít s sebou.

Vše proběhlo v pořádku, Martínek byl hodný v letadle, u bazénu, v restauracích i v autobuse, kterým jsme se vydali na druhou stranu pobřeží, a já jsem hned začala spřádat plány na další cesty s ním.

Vydáváme se na cesty s dítětem (dětmi)

V průběhu dalších dvou let jsme postupně navštívili Rhodos, Krétu, Sardinii, řeckou pevninu, Londýn, Dubaj i Kanárské ostrovy, vše už na vlastní pěst a tím pádem levněji. A taky jsem se už přestala bát brát Martínka s sebou na cesty, když jsem viděla, že je v pohodě, v podstatě nic mu nevadí, všechno zvládne a stačí mu, že jsme tam my. A moře i bazén si samozřejmě užíval pokaždé :-).

Když jsem pak v létě 2016 zjistila, že čekáme druhé dítě, už jsem neřešila, kam a jestli se s dětmi někam vypravíme. Brala jsem už jako samozřejmost, že jsou děti naší součástí a pokud chceme vyrazit na cesty, tak s nimi. Spíš jsem se těšila, že tentokrát zvládnu cestovat i s miminkem a plánovala jsem, že vyzkouším nošení v šátku, když budeme chodit po horách.

Na první cestu ve čtyřech jsme se vydali, když měla dcera 4,5 měsíce a strávili jsme úžasný týden ve Slovinsku. V jejím půlroce jsme podruhé navštívili Kanárské ostrovy a už tam jsem si všimla, jak si to Eliška strašně užívá. Poznala, že je jinde, v jiném prostředí, pořád se smála, lépe spala a byla prostě nadšená ze všeho. Tím pádem jsem byla nadšená i já a najednou mi to cestování s dětmi začalo dávat smysl a tak nějak jsem už nechápala, že jsme kdy mohli nechat Martínka babičkám.

Nadšení z výletů, cestování a poznávání nového prostředí Elišce vydrželo doteď a stejně jako u mě se pořád stupňuje. Miluje, když se za ní zavřou dveře auta, nasedneme do vlaku, na loď či do letadla a vyrazíme za dobrodružstvím. Do svých tří let tak navštívila Kanárské ostrovy, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Řecko, Mallorcu, USA, Dubaj a Thajsko, některé země i víckrát. Miluju to její: „Maminko, já už chci někam jet.“

Za ty roky cestování s dětmi už jsem posbírala mnoho zkušeností, jak sehnat levné letenky, kde se s dětmi ubytovat, jak jim přizpůsobit program, abychom si to užili všichni, jak je zabavit, když je cesta dlouhá, nebo prostě když musí vydržet pár hodin sedět.

Taky vždy počítám s tím, že ne vždy bude všechno podle našich představ, např. když nám při přestupu málem uletělo letadlo do Thajska, na Mallorce nám někdo naboural půjčené auto, nebo když jsme museli v Dubaji se synem do nemocnice, protože chytnul nějaký vir a několik hodin zvracel. Beru to jako další zkušenost navíc a další cesty jsou o to snadnější, protože už člověk ví, co dělat a méně ho pak nějaká nepříjemnost zaskočí. Jak se říká, "co tě nezabije, to tě posílí".

Je čas podělit se o zkušenosti

Když se mě známí, kamarádi a lidé z okolí začali na naše cesty vyptávat, napadlo mě, že by bylo fajn mít někde naše zážitky i zkušenosti pěkně pohromadě, abych mohla jednoduše všem říct, kde si o tom můžou přečíst a inspirovat se.

Snila jsem o tom, že si založím cestovatelský blog, kde budu psát o našich zážitcích, dávat praktické a vyzkoušené rady ohledně cestování s dětmi a inspirovat ostatní, aby začali cestovat se svými dětmi a nebáli se změnit prostředí. A zároveň si tak zachovám vzpomínku na všechny naše cesty a jednou si třeba i naše děti rády počtou o všem, co na cestách zažily, a co už třeba zapomněly.

Trvalo mi několik let, než jsem přešla od snů k činům a založila tenhle blog. A tak můžete i vy překonat strach a vyrazit do světa s dětmi. Tak, jak jsem ho překonala já a začala si cestování s dětmi užívat místo toho, abych pořád přemýšlela, kdo mi je pohlídá nebo prostě odložila své cestovatelské sny na dobu "až vyrostou".

Začala jsem psát eBooky a ePrůvodce, abych vám usnadnila cestování s dětmi na vlastní pěst. Díky mému eBooku  Jak cestovat na vlastní pěst se dozvíte podrobné tipy ohledně letenek, ubytování, půjčení auta. výběru vhodné destinace a mnoho dalšího.

Naučíte se, jak zabavit děti na cestách, aby to nebyla pro nikoho otrava. Dozvíte se, kde a jak se dá na cestách ušetřit. Dám Vám konkrétní tipy ohledně Vašich cest, např. kam se dá dostat kočárkem, která restaurace má dětské židličky, nebo u které pláže se dá parkovat. Přesně takové tipy, které bych ocenila já před každou cestou s dětmi, aby bylo cestování snadnější a dostupnější :-).

Vezměte děti do světa, nebudete litovat!

Věrka