Jak na cestách s dětmi řešit jídlo

Jídlo je kapitola sama pro sebe, pokud máte malé děti a nejedete s cestovkou do all-inclusive hotelu. A protože dostávám poslední dobou dost dotazů, jak řešíme na delších cestách jídlo, pokusila jsem se sepsat pár tipů pro cesty s dětmi různého věku, protože samozřejmě se snažíme cestovat co nejlevněji a na jídle se dá dost ušetřit a zároveň i dost utratit:-). A protože miluju kávu a děcka zase zmrzku, snažíme se na jídle šikovně ušetřit, abychom si občas mohli dopřávat naše neřesti:-).

S miminkem

Pokud nekojíte a používáte umělé mléko, dá se i tak cestovat s mimčem poměrně jednoduše. K přípravě umělého mléka stačí pouze převařená teplá voda, která se dá přenášet třeba v termosce, což je výhodné například do letadla, kde kojeneckou vodu samozřejmě nemají a většinou ani možnost ji převařit. Přes bezpečnostní kontrolu na letišti termosku bez problémů pronesete. Termoska s vodou se hodí také na různé výlety či túry, abyste měli mlíko vždy po ruce. Ve většině zemí v Evropě vám v každé restauraci na požádání vlastní vodu taky převaří.

S batoletem

Pokud cestujete s batoletem, většinou do letadla budete brát tunu vlastního jídla – příkrmy, kašičky, ovoce, křupky atd. Dobrá zpráva je, že vám vezmou pro dítě jakékoliv množství, nemusíte řešit žádné váhové limity ani množství vody – vezmou vám klidně dvoulitrovku.

Co se týče jídla na místě, je to většinou největší logistika. Pokud máte dítě, které se přikrmuje nebo s jídlem teprve začíná a ještě třeba nesolíte, nesladíte, máte dvě možnosti. Buď mu na místě příkrmy připravovat tak, jak jste zvyklí z domu, což je teda časově dost náročně a pokud letíte třeba jen na týden, tak se to cenově ani jinak vůbec nevyplatí (zelenina je v některých zemích hodně drahá a pokud stravu mixujete, museli byste si mixér pravděpodobně pořídit, protože to rozhodně není standard ve většině ubytovacích zařízeních) nebo jednoduše dávat příkrmy kupované. Mně na kupovaných skleničkách na cestách byly obě starší děti a bylo to opravdu hodně pohodlné :-).Příkrmové skleničky můžete buď vzít z domu nebo koupit na místě. Ve většině zemích Evropy by neměl být problém je sehnat – jak ve větším supermarketu tak i v drogerii. Pokud zatím dítě jedlo pouze domací stravu, zkuste ho pár dní před odletem na kupované příkrmy zvykat.

V exotických zemích, které jsme navštívili, jako např. Thajsko nebo Zanzibar, už je to s příkrmy těžší – na Zanzibaru jsem je nikde neviděla a v Thajsku až po delším pátrání v opravdu velkým supermarketu, kterých jsme za celou dobu potkali všehovšudy dva. Místní děti totiž jí prakticky odmala to stejné co rodiče. Takže vždy je lepší si dopředu zjistit, jak je to s příkrmy v dané zemi (třeba přes různé FB skupiny od lidí, kteří tam žijí). Je jasné, že nemůžete čekat stejný standard v Asii jako v Evropě.

Se staršími dětmi

S dětmi, které už můžou jíst všechno, to může být na jednu stranu nejjednodušší, na druhou stranu nejtěžší. Mnoho dětí prostě jen tak něco nesní a to dokonce i zdánlivě stejná jídla jako doma. Stačí, aby to uvařil někdo jiný, nebo byla trošku jiná chuť, což je v zahraničí pochopitelné, a dítě najednou odmítne jíst, známe to určitě všichni:-). Pokud se vypravíte někam autem, můžete to řešit zabalenou domácí stravou – zavařené omáčky, upečená sekaná atd. Na místě uděláte jen přílohu a je hotovo. Já osobně bych aspoň občas na nějaké jídlo s dětmi zašla, aby si zvykaly a vy nemusely věčně domací stravu tahat s sebou.

Pokud se vám vařit nechce (což naprosto chápu), nebo letíte letadlem anebo si prostě chcete užívat místní kuchyni, je samozřejmě potřeba děti na místní jídlo zvykat. Taková ta klasika všude v Evropě jako boloňské špagety nebo kuřecí nugety s hranolkama by mohla vyhovovat všem dětem, i těm, které třeba nejsou na jinou stravu než tu maminčinu zvyklé. A týden se na hranolkách nebo špagetách přežít dá :-).  Často je to jen o zvyku, takže čím častěji cestujete, tím snadněji si děti na jinou stravu zvykají.

Když jedete někam na kratší dobu, tak je fajn objednat ubytování se snídaní v ceně. Samozřejmě takových možností je omezeně, většinou jsou to hotely, ale dají se najít i apartmány, které nabízejí snídaně. Pokud jdete po ceně jako my, vždy je na místě zvážit, jestli se vám snídaně vyplatí – např. jak staré máte děti, jestli budou jíst jiné jídlo než to, co jim nachystáte a taky jestli je nabídka adekvátní ceně – zda je v nabídce kontinentální snídaně, kdy si můžete nabrat jakékoliv množství čehokoliv a jaký výběr mají.

Někdy je snídaně už v ceně pobytu, někdy je možnost si je připlatit dodatečně. Třeba na Rhodosu, když jsme byli se skoro tříletým Marťou jsme měli možnost si snídaně za 5 Euro připlatit. Zkusili jsme to jeden den, ale nabídka byla celkem omezená (toasty, cereálie, šunka, sýr, pečivo, marmelády, nic teplého). A protože syn nic moc nechtěl a nebyl ještě takový jedlík jako teď, naznali jsme, že se to nevyplatí a dál raději chodili pro jídlo do nedaleké pekárny, rozhodně to cenově vyšlo líp.

Naproti tomu na Gran Canarii, kde už jsme měli děti dvě a větší, byla snídaně úplně úžasná. Opět byla možnost bez snídaně nebo za 7 EUR pro dospělého a 3,5 EUR pro děti. A nabídka byla fakt super – párky, vajíčka na 4 způsoby, nejrůzněší druhy slaného i sladkého pečiva, palačinky, fazolky, opečená slanina, šunky, salámy, ovoce, zelenina…tam by si vybral i největší frfňa . Najedli jsme se vždy na celý den a tím taky dost ušetřili :-D.

Jak to máme my

Jak už jsem psala, když je možnost a je to cenově přijatelné, zabookujeme si ubytování se snídaní. Protože jsme všichni velcí jedlíci a samozřejmě opět chceme ušetřir, najíme se tak většinou už na celý den a v průběhu dne nám stačí různé svačinky nebo snacky a na větší jídlo chodíme až odpoledne nebo navečer podle toho, jestli jedeme na nějaký výlet.

Nejlepší snídaně jsme zažili na Zanzibaru, kde je snídaně prakticky všude v ceně ubytování. Musím přiznat, že jsem se denně těšila na další ráno, až si zase  pochutnáme (a to nesnáším ranní vstávání, ať je jakkoliv brzo nebo pozdě :-D). Celkově jsme byli na 4 různých místech na ostrově a vždy jsme ke snídani dostali spoustu čerstvého ovoce – meloun, mango, banány, ananas…to, co je u nás vzácností, tady rostlo na každém kroku, takže jsme toho měli k snídani víc než dost. K tomu třeba palačinky, párky, vajíčka na různé způsoby, fazolky v rajské omáčce, sladké pečivo dochucené třeba kurkumou a hlavně chapati („čapátí“) – místní specialita, něco jako chlebová placka, buď jako příloha nebo i plněná třeba zeleninou nebo masem – všechno naprosto výborné, k tomu ještě čerstvý džus…prostě tzv. food porno :-D.

Pokud snídani nemáme, většinou si hledáme ubytování blízko nějakého obchodu nebo aspoň pekárny. Dáváme si většinou čerstvou bagetu nebo chléb s nějakou sýrovou nátěrkou, ovesné kaše s ovocem, toasty, vajíčka, prostě co je k dispozici v místních obchodech.

Jaké svačinky bereme na cestách na výlety: Banány, hrozny, jablka, cherry rajčata, mrkve, bagety, toasty se šunkou a sýrem (pokud je v apartmánu k dispozici toastovač), máslové sušenky, různé pečivo, které mají děti rády a zároveň nehrozí, že se nám někde v batohu rozmáčknou nebo roztečou – ideálně bez náplně nebo polevy – např. obyčejné corissanty, bagely („bejgly“ – má tvar donutu, ale chuťově je to spíš sladší rohlík).

A co na oběd, pokud zrovna nejedeme na žádny výlet? Když jsme někde týden, tak vaření většinou neřešíme, ale při delší cestě, např. měsíc v Chorvatsku na podzim 2020 nebo téměř dva měsíce na Kanárech a v Lisabonu na začátku roku 2023 už by každodenní návštěvy restaurace hodně lezly do peněz, tak jsem se i já, totální nekuchařka pustila do občasného „vaření“. Protože jsme se často přesouvali a měnili ubytování cca každý týden a tím pádem neustále balili a samozřejmě se třemi dětmi se každé zavazadlo navíc počítá, snažila jsem se netahat s sebou další věci navíc – tj. jídlo, které nespotřebujeme hned, jako např. mouka, olej, cukr atd. Proto i to „vaření“ bylo poměrně omezené.

Klasikou, která nezklame, byly špagety s boloňskou omáčkou ze sklenice, které jsem občas nahradila třeba vrtulemi, aby měly děcka změnu . Toto jídlo jsem dělala tak dvakrát třikrát týdně a střídala to s rýží s tuňákem a kukuřicí (někdy pro změnu i bez kukuřice ). V obou případech se děcka vždycky tvářily nadšeně a všechno snědly . Když jsme byli na nějakém místě dýl, třeba 14 dní, pustila jsem se i do většího „vaření“. Na Kanárech jsem v obchodě objevila obalené kuřecí řízky, k tomu jsem uvařila brambory a byl oběd skoro domácí :-). Vyšlo to rozhodně levněji než si objednat řízek v restauraci. Za 6 řízků jsem v obchodě zaplatila cca 8 Euro. Dalším super jídlem, které jsme objevili v obchodech byly masové kuličky (porce pro 3 vyšla necelých 5 Euro). K tomu jsem udělala na střídačku rýži nebo bramborovou kaši a „rajskou“ omáčku (konzerva rozmixovaných rajčat, kterou jsem dochutila solí, máslem a smetanou).

Pokud se chcete úplně obejít bez kupovaných polotovarů, tak super jídlem na cestách je zapečené kuřecí maso s brambory a smetanou (na plech naskládat nakrájené plátky syrových brambor, na to položit kuřecí prsa, vše osolit, zalít smetanou na vaření a hodit do trouby – ta nebývá v každém apartmánu, takže jen když je k dispozici). Toto jídlo je taky super proto, že k němu nepotřebujete žádné igredience, které vám pak zbydou a musíte je buď vyhodit nebo tahat s sebou. Pokud zůstaváte na jednom místě déle, třeba měsíc, tak už se samozřejmě vyplatí nakoupit víc surovin, ze kterých budete vařit.

Restaurace

I v restauracích se dá najíst poměrně levně, stačí hledat:-). Tady vždy platí, že čím dál od centra nebo pobřeží, tím jsou restaurace levnější. Ale kdo by odolal chutné večeři s výhledem na moře, že?:-). Taky si dopřáváme, ale jen občas. Většinou se snažíme najít nějakou příjemnou restauraci v zapadlé boční uličce.

Celkem levné jsou pizzerie, kde v evropských zemích za nejlevnější pizzu můžete dát 5-6 EUR, opět v závislosti na místě. Třeba v Lisabonu jsme v klasické turistické restauraci vedle centrálního náměstí viděli i obyčejnou Margharitu za 12 EUR. Mezi další levnější mezinárodní jídla patří i boloňské špagety, lasagne nebo nějaké rizoto (6-9 EUR). V Británii, Španělsku, na Mallorce i na Kanárech jsme si oblíbili tzv. Irish pubs, případně English pubs, což jsou v podstatě anglické bary, kde se dá i levně najíst (5-10 EUR). Vetšinou zde najdete sendviče, burgery, saláty nebo naše oblíbené „jacket potatoes“ (velká vařená brambora s různými náplněmi – tuňák, kuřecí kari, sýr atd. podávaná s oblohou). Mají zde i dětská menu do 5 EUR, většinou nějaké kuřecí nugetky s hranolkama nebo bramborovou kaší, párky, fazolky, kuřecí prsa s kaší, těstoviny nebo miniburger.

V asijských zemích i je jídlo mnohem levnější a skvělé je jíst tzv. na ulici. Tady se o nějaké vaření nemusíte vůbec starat, rozhodně se to nevyplatí. Prakticky na každé větší ulici si můžete zakoupit tzv. street food – dělané přímo před vámi, takže vždy čerstvé. Běžně se takto stravují místní. S dětmi jsme si tento způsob stravování v Thajsku hodně oblíbili, hlavně masové špízy a pad thai nudle, i když si často musíte dávat pozor na ostrost jídla. Za jednu porci jsme třeba v Bangkoku zaplatili pouhých 20-40 kč.

Také na Zanzibaru jsme se většinou stravovali s místními. Jsou zde samozřejmě i turistické restaurace, ve kterých utratíte za jídlo běžně 10 dolarů. My jsme vyhledávali ty, kam chodí místní a tam jsme nejlevnější jídlo (rýže se zeleninou) pořídili za 1 dolar. O cenách jde taky smlouvat. My jsme se například s jedním majitelem restaurace domluvili, že k němu budeme chodit celý týden na večeře, když nám dá slevu:-).

Jak vidíte, cenové rozdíly mezi restauracemi jsou opravdu velké a platí to, dá se říct, kdekoliv po světě. Dá se najíst levně, jen člověk musí zkoušet hledat mimo turistické oblasti a dívat se, kam chodí místní. S dětmi se pak každá ušetřená koruna počítá o to víc:-).

Tak šťastnou cestu a dobrou chuť!

Věrka