Cestování s batoletem je v některých situacích náročnější než s miminkem. Děti moc nepoleží, lezou nebo se učí chodit nebo už chodí a každopádně míň spí. Na druhou stranu jsou děti v batolecím věku nadšené z objevování nových míst a nedá vám moc práce je zabavit.
My jsme mezi prvním a druhým rokem života mladší dcery Elišky navštívili letecky Dubaj, řeckou pevninu, kanárský ostrov Lanzarote a Thajsko. Autem jsme se z Moravy vydali do Jeseníků, Prahy a na Slovensko. K tomu jsme měli s sebou ještě 6ti letého syna Martínka.
Určitě je dobré, stejně jako když začínáte cestovat s miminkem, si cestu nejdříve zkusit někde poblíž. Uvidíte, jak dlouho dítě vydrží v klidu v autě, čím se dá zabavit a co naopak vůbec nefunguje, jak se bude chovat při změně prostředí, jestli zvládne túry v nosítku (Elišce se tam nelíbilo, zvládla tam maximálně spát, ale když byla vzůru, chtěla lozit), jak mu bude chutnat v restauracích, pokud neplánujete vlastní vaření. A hlavně jestli to zvládnete vy, a nebo se budete chtít po dvou dnech vrátit do „bezpečí“ domova a dítě aspoň na chvíli udat babičce:-D.
Výběr destinace nepodceňujte. Chcete hory nebo moře? Kdy? Pojedete autem nebo poletíte?
Pokud chcete jet k moři, tak bych v letních měsících nedoporučovala nejjižnější státy Evropy. Bude tam horko, a pokud nechcete strávit celou dovolenou jen ve stínu palem nebo u bazénu pod slunečníkem (samozřejmě i to je řešení a některé rodiny to přímo vyhledávají), a chcete spíše cestovat, volte raději jiné destinace, např. severní část Řecka, sever Itálie, Chorvatska, Bulharsko atd. Samozřejmě i v těchto zemích počítejte s vysokými teplotami.
Ideální je vyrazit mimo letní prázdniny, a to třeba v červnu a září, do jižnějších států klidně i v říjnu a na Kanárské ostrovy celoročně. My jsme na Kanárech byli vždy na přelomu listopadu a prosince a pro batole je to skvělá volba, nemusíte ho schovávat do stínu, neustále mazat, můžete být venku i přes poledne a zároveň si užít teplého počasí.
Mimo sezonu je také všude podstatně levněji, míň turistů a moře většinou na koupání a počasí super na cestování a celodenní pobyt venku.
Pokud plánujete letět k moři v zimě, nejblíže to máte do Dubaje. Let kolem 5 hodin z Prahy, Vídně, Bratislavy a v podstatě evropské podmínky – skvělá zdravotní péče (ozkoušeno :-D), teplé moře, obchody evropského typu, mezinárodní jídlo, spousta atrakcí, je to v podstatě takový malý svět ve městě.
My jsme tam oslavili Eliščiny první narozeniny, a i když jsme se pak museli předčasně vrátit, těch pár dní bylo fajn. Eliška si hrála v písku, užívala si moře a zajímalo ji prakticky všechno, takže se vůbec nenudila. Všude jsme brali kočárek, aby se mohla v klidu vyspat po obědě. To, že by mi usnula někde na dece na pláži, rozhodně nehrozilo, na to byla až moc aktivní :-D.
Nosítko se mi osvědčilo spíše na horách, kde není takové vedro a není to tak nepříjemné, když máte na sobě dítě přilepené i několik hodin.
Pokud chcete dál do exotiky, jako je třeba Asie, tak se jako první destinace často doporučuje Thajsko, a to jak z hlediska zdravotní péče, tak i nízké hrozby tropických nemocí. Samozřejmě s trochou nadsázky se dá říci, že s dětmi můžete kamkoliv, kde žijí jiné děti.
My jsme Thajsko s dětmi navštívili poprvé, když Eliška měla 23 měsíců a opravdu jsme si to užili. Navštívili jsme Bangkok, pak jsme přeletěli na ostrov Phuket a nakonec ještě lodí na ostrov PhiPhi. Navštívili jsme chrámy, sochy Buddhy a na Phuketu jsme zavítali do sloního útulku. Dávali jsme si pozor hlavně na hydrataci (pořád pít), neustálé mazání opalovacím krémem a komáry (snažili jsme se nebýt venku po setmění a používat místní repelenty).
Pokud plánujete hory, zjistěte si předem podrobné informace o túrách, které chcete podniknout – jak je to daleko, jestli je po cestě nějaká chata, kde si můžete dát oběd nebo doplnit vodu. Nepřeceňujte síly a dejte si radši dvojnásobnou časovou rezervu, než kdybyste šli sami. Počítejte, že zastavíte, necháte dítě pohrát, lozit po trávě, objevovat kameny, ať si taky užije pohyb, když se pak bude delší dobu nést. Ideální je samozřejmě, když při nošení spí, ale ne vždy to jde naplánovat.
My jsme v batolecím věku Elišky podnikli na Slovensku půldenní túru na horu Klak v Malé Fatře (tam a zpět 10 km a převýšení cca 500 m). To měla Eliška 15 měsíců. Nesla jsem ji v šátku a vyšli jsme po obědě, aby spala, jinak by to s ní nešlo, uměla už chodit a chtěla to pořád trénovat :-). Sice se neplánovaně vzbudila ještě před cílem, ale nakonec jsme to zvládli a došli až na vrchol. Cestu zpět jsme prakticky „sběhli“ :-).
Sbalit se s batoletem není nic jednoduchého. Připravte se na to, že toho bude potřebovat hodně. Samozřejmě je ideální, pokud máte ubytování s pračkou, ale i tak budete potřebovat hodně věcí kolem.
Protože si cestu zařizujete sami, nebude na vás na letišti čekat žádný delegát ani autobus, který vás zaveze do hotelu. Já to beru rozhodně jako výhodu, protože nemusíte čekat v autobuse s batoletem na klíně na ostatní lidi, než se vymotají z letiště a najdou ten správný autobus, což může klidně trvat i půl hodinu. A co si budeme povídat, s neposedným batoletem má každá ušetřená půlhodina cenu zlata.
A to nepočítám ještě cestu z letiště k hotelu, kdy se jede různými oklikami přes další hotely, kde vystupují ostatní. Už jen tato představa mě odrazuje od organizovaných zájezdů.
Ubytování je proto ideální zvolit blízko letiště, abyste pak nemuseli podnikat třeba hodinovou cestu autem, taxíkem nebo místním busem. Případně pokud se vám žádné ubytování poblíž letiště nelíbí, je moc drahé nebo prostě chcete jinam, můžete si zvolit cokoliv alespoň na jednu noc a další den se přesunout jinam.
S batoletem volte určitě apartmán raději než hotelový pokoj a nejlíp poblíž nějakého obchodu, restaurace, prostě v blízkosti civilizace. Toto se dá zjistit na google mapách, kde máte i přesný popis okolí a fotky. Výhoda apartmánu je vlastní kuchyňka, takže vždy můžete připravit v klidu mléko, čaj, ohřát kaši, mít v lednici jogurty atd. A pokud máte k dispozici dva pokoje, tak má dítě aspoň větší prostor k objevování.
Nebojte se toho, že nemáte hotelový servis all inclusive. Ono je to ve své podstatě omezující. Dítě vám třeba ráno brzy vstává (což u nás bylo už v 5:30) a hotelové snídaně většinou dřív než v 7 nezačínají. Nebo naopak třeba v noci špatně spí a ráno to dohání a vy ho kvůli snídani budete muset budit. Rozhodně je lepší, když si to zařídíte po svém a v dobu, která vám všem bude vyhovovat. Nakoupit čerstvé pečivo k snídani v místní pekárně nebo obchodě není nic těžkého a zvládnete to i bez znalosti jazyka.
Pokud jedete autem, určitě si dobře rozmyslete, zda delší cestu absolvovat v noci nebo rozkouskovat třeba na dvakrát a jet přes den. Oboje má své pro a proti. Přes noc nebudou zácpy a pojede se vám líp, ale nemáte vždy jistotu, že dítě bude spát a každopádně vy budete druhý den unavení. My preferujeme cestu přes den, ze které si uděláme výlet, zastavujeme, když je potřeba, na zajímavých místech, přespíme třeba někde v půli cesty a prostě si to snažíme užít už od začátku.
Cesta letadlem může být s batoletem už náročnější. Především děti většinou neposedí a nejlepší je, když si předem promyslíte nějaké aktivity, podle toho, co má dítě rádo. Letenku pro dítě do dvou let máte zdarma, případně za nějaký menší poplatek, a budete ho mít na klíně, protože nemá v tomto případě nárok na sedadlo.
Samozřejmě můžete dítěti sedadlo dokoupit, abyste měli cestu pohodlnější a dítě mělo vlastní prostor, ale určitě se informujte u konkrétní letecké společnosti, od kolika měsíců je toto možné, často to bývá od 12 měsíců věku. Do té doby prostě dítě musíte mít na sobě.
My jsme první batolecí let s Eliškou podnikli den před jejími prvními narozeninami a to hned do Dubaje. Měla jsem trochu obavy, jak to zvládneme s batoletem pět hodin na klíně, ale let byl úplně super a asi na něj jen tak nezapomenu. Eliška byla nadšená z cizího prostředí a její prakticky jediná zábava bylo lození v uličce po čtyřech tam a zpět, takže po chvilce ji znalo už celé letadlo a vždy, když prolezla kolem, hlasitě ji vítali, chtěli se s ní fotit a se mnou povídat.
Bylo to hodně netradiční, protože většinou, když někam letíte s dětmi, dívají se na vás ostatní s opovržením, jako byste měli s dětmi povinnost se zavřít doma a nevylézt, dokud jim nebude minimálně 15. Přitom naše děti nikdy žádné problémy nedělaly, hodně jsme se na všechny lety připravovali, aby se ani chvilku nenudily a nezačaly třeba kopat do sedaček před námi, což je (jak jsem už několikrát na vlastní kůži zažila) oblíbená zábava mnoha jiných dětí.
Takže to, jak dítě let zvládne, záleží především na rodičích. Můžete si prohlížet knížky, případně zabavit jídlem jako jsou křupky nebo piškoty, procházet se v uličce, a když už bude nejhůř, tak zapnout mobil či tablet. Podrobně si o tom, jak zvládnout cestu autem či letadlem s malými dětmi, můžete přečíst v tomto eBooku.
Děti v batolecím věku jsou nadšené z objevování světa jako takového a je jim úplně jedno, kde jsou. Pro někoho to je argument nikam nejezdit, pro mě zas důvod vzít je s námi kamkoliv.
Naprostá většina dětí cestování miluje. Vždyť mají přesně to, po čem nejvíc touží – neustálý pohyb na čerstvém vzduchu a mnoho nových podnětů. Výhoda této dětské touhy po objevování je to, že sebou prakticky nemusíte brát žádné hračky. Venku si vystačí s kamínky, kytičkami, klacíky atd. Já jsem pro naše děti měla sebou vždy jen nějaké knížky do letadla, hračky na pláž, jako konvička, kyblík, formičky, lopatka, jednoho plyšáka na spaní a pár kostek, které je většinou stejně ani moc nezajímaly.
Moje rada by zněla takto: Když se doma dítě nudí, nekupujte mu nové hračky, ale vezměte ho na cesty nebo minimálně někam na výlet.
Nečekejte, až děti vyrostou. Pokud máte chuť cestovat, udělejte to. Nikdy nebude lepší chvíle, vždycky najdete něco, kvůli čemu byste raději zůstali doma.
Anebo naopak, každá chvíle je ideální: když jste těhotná, tak si to užijete ještě po svém. Když máte miminko, tak je to super, že se ještě nevzteká, hodně spí a můžete ho vzít prakticky kamkoliv. Když už je batole, tak je fajn, že ho baví všechno, nemusíte sebou tahat hračky, protože ho zabaví každý klacek či kamínek. Když už je předškolák, dá se s ním domluvit, jídlo sní prakticky stejné co vy a ujde klidně menší túry. A starší děti jsou super parťáci a kámoši. Vidíte? Je to tak jednoduché!
Všude žijí lidé s dětmi a prakticky všude můžete s dětmi dělat to, co doma. Zajít na hřiště, do přírody nebo do restaurace. Takže prostě cestování vnímejte ne jako vystoupení z vašeho života, ale pouze jako přesunutí vašeho života na jiné místo. A to lze i s dětmi :-).
Pokud máte nějaké připomínky nebo dotazy, budu ráda, když napíšete do komentářů pod článek, případně na FB stránku Do světa s dětmi. Pokud vás článek zaujal, sdílejte ho s ostatními, ať se i další rodiny inspirují a vyrazí s dětmi poznávat svět :-).
Věrka
Super inspirace, děkuji za fajn článek. Myslím, že hodně rodičům to pomůže. 🙂
Jeee moc děkuju, to byl účel! Jsem ráda, když se někdo inspiruje a vyrazí s dětmi na cesty :-).