Proč cestovat s dětmi

Cestování jako takové není jen koníček, ale v určitém smyslu i životní styl. Když do života vstoupí dítě, někteří rodiče mají strach, že s ním cestovatelský život končí, někteří jej naprosto přirozeně přiberou na cesty a jiní by s dětmi rádi cestovali, jen čekají až…Až bude dítě větší, protože s miminkem to přece nejde, až přijde druhé, třetí, až dostavíme dům a bude víc peněz, až…Nečekejte! Život je krátký, děti rychle vyrostou a čas s nimi strávený vám nic nenahradí.

Ano, cestování s dětmi je jiné. Není to těžší, ale je to prostě jiné. Najednou nejsou v centru pozornosti vaše potřeby, ale potřeby dětí. To ale neznamená, že vy si cestu nemůžete užít. Děti jsou velmi přizpůsobivé, v podstatě s vámi půjdou kamkoliv a nedělají vědu z toho, že jsou zrovna v letadle, pod stanem nebo v africké chýši. Stačí jim blízkost rodiče a uspokojení základních potřeb. V podstatě se dá říct, že se jim stačí přizpůsobit a ony se přizpůsobí vám.

Přizpůsobit se ale neznamená dělat jen to, co chtějí děti. Stačí respektovat jejich základní potřeby, jako byste byli doma nebo kdekoliv jinde. Pokud to vezmeme úplně od základu, nejdůležitější je jídlo a dostatek spánku tak, jak jsou zvyklé. Pak už je jen na vás, kam je vezmete a jaká dobrodružství s nimi zažijete. Myslete na to, kamkoliv se s nimi vydáte.

Cestování jako běžná součást života

Děti jsou velice přizpůsobivé a na cestování si rychle zvyknou. Brzy se stane součástí jejich života stejně jako škola, kroužky, kamarádi. A čím dřív je na cesty vezmete, tím lépe. Ve většině zemí mají místní lidi děti rádi. Na letištích se často dostanete s dětmi do rychlejší fronty, snadněji se dáte do řeči s místními, v asijských zemích je budou chtít pohladit, vyfotit se s nimi, dostanou často i k jídlu zdarma zmrzlinu, lízátko apod. A pokud máte nějaký problém a máte s sebou děti, většinou se vám všichni snaží vyjít vstříc.

To jsme zažili v Bangkoku, kde synovi v obchodním centru spadla jeho oblíbená hračka do mezery mezi zdí a jezdícími schody. Když začal plakat, v mžiku u nás bylo asi deset Thajců a všichni se snažili nám pomoct. Jeden mladík nakonec dotáhl asi čtyřmetrovou větev (dodnes nechápu, kde to v těch podzemních garážích vzal) a hračku se mu podařilo vylovit. Na závěr ještě všichni tleskali a objímali nás. Syn si tuto příhodu pamatuje dodnes a od té doby je pro něj Thajsko nejoblíbenější zemí. Děti jsou zkrátka bránou k ostatním kulturám.

Děti vnímají svět jinak než my dospělí, jsou pro ně zajímavější jiné věci. Žijí přítomností a dívat se na svět jejich očima je úžasné. Málokdy je zajímají památky, katedrály, sochy, prostě klasické turistické atrakce. Zato objeví zajímavý kamínek, kytky, co u nás nerostou, velký kopec za městem nebo trochu jiné hřiště než znají z domu. Pak si i my dospělí uvědomíme, že není potřeba hnát se za všemi památkami, ale prostě a jednoduše vnímat krásu krajiny, ve které se zrovna nacházíme, pozorovat místní lidi, kteří jsou jiní, ale zároveň všude stejní a radovat se spolu s dětmi, když objeví něco zajímavého.

Přirozené učení

Jedna z nejdůležitějších věcí, které vnímám já osobně jako přínosné pro děti na cestách, je to, že se učí přirozeně a tím vlastně snadněji. Nevím, jak vy, ale mně když se učitelé snažili narvat do hlavy různé informace ze zeměpisu, byly to tehdy pro mě jen neurčité názvy. Časem jsem zapomněla, které moře omývá kterou zemi, názvy nejrůznějších památek splývaly v jedno, protože dokud danou zemi nenavštívíte, jsou to všechno jen abstraktní pojmy. Cestováním se vám tyhle znalosti ale dostanou pod kůži mnohem snáz a už je stěží kdy zapomenete.

A není to jen zeměpis, snáz se naučí i cizí jazyk, pokud jsou jím déle obklopeni, především získají i chuť a důvod, proč se jej naučit, aby si pak mohli sami koupit třeba zmrzlinu nebo si v restauraci vybrat jídlo.

Cestování je donutí přemýšlet a klást otázky, které by je doma třeba ani nenapadly. V Dubaji například tehdy 4letého syna zaujaly tzv. „černé hávy“, jak nazval tradiční oblečení muslimských žen. A samozřejmě se začal vyptávat a přirozeně jsme se dostali k rozdílům v náboženství, ve způsobech života a k různorodosti kultur. V Africe zas tříletou dceru zaujala odlišná barva kůže místních obyvatel a při odjezdu to komentovala slovy: „Už to vím, černí bydlí tady a bílí ne.“

Upevnění vzájemných vztahů

Mnoho rodičů, kteří s dětmi nechtějí cestovat, nebo se bojí, argumentují, že si dítě stejně za chvíli nebude nic pamatovat. To ale není pravda. Já jsem vždy s dětmi o každé naší cestě zpětně hodně mluvila, vzpomínali jsme, co jsme prožili, koho jsme potkali, ukazovali donekonečna fotky a každou cestu si děti odmala dlouho pamatovali.

A i když třeba pak zapomněli, není přece vůbec důležité lpět na tom, aby si to celý život pamatovali. Vždyť kdo z nás si pamatuje všechny události svého dětství? Důležité je to, co je teď a tady. Že mají rodiče s dětmi společné zážitky, že objeví nové obzory, potýkají se s nějakými překážkami, to vše formuje jejich společný vztah. Buduje se i pocit důvěry, protože na cestách jste jen vy, musíte se spolehnout jeden na druhého, věřit si a umět spolu vycházet, mluvit spolu i řešit problémy. V tom je obrovský přínos do vzájemného vztahu rodičů a dětí.

Odolnost vůči nepohodlí

Na cestách ale není vždy všechno zalité sluncem. Na týdenních all-inclusive pobytech je většinou největší nepříjemnost propršený den. Pokud ale cestujete po vlastní ose, déle a bez cestovky, často se můžete s dětmi dostat do trošku jiných situací, které vám i jim cestu znepříjemní. Ať už jsou to různé nemoci, neexistující hotel, který se při rezervaci předem tvářil jako úžasné místo k pobytu, dlouhé cesty autem či autobusem při přejezdech na jiné místo, ztracené klíče od půjčeného auta atd. I tak jsou to ale věci, které se dají vyřešit.

Určitě je dobré se na cestu předem připravit, pročíst si informace o dané zemi, o její kultuře i způsobu života, ale je zbytečné se předem bát všeho, co by se mohlo stát. Je dobré být připraven, ale konkrétní problémy řešit, až opravdu nastanou.

A pokud s dětmi nějaké to menší či větší nepohodlí zažijete, přístě už budou odolnější, jen tak je něco nerozhodí, zvyknou si, že ne vždy je vše podle našich představ a také se naučí vážit toho, co mají doma. A časem na to budete všichni už jen s úsměvem vzpomínat a zařadíte si to mezi další cestovatelské zážitky. Jak říká americký spisovatel Neale Donald Walsch, život začíná na konci vaší komfortní zóny.

Veškeré informace, které budete potřebovat, abyste vzali děti do světa, najdete v eBooku Jak si zařídit cestu s dětmi bez cestovky. Dozvíte se, jak a kde sehnat levné letenky, jak vybrat ubytování a jak bydlet prakticky zadarmo, vše kolem půjčení auta, jak vybrat vhodnou destinaci, když s sebou máte děti, prostě kompletní návod tak, abyste si cestu užili a zároveň cestovali levněji než s cestovkou.

Tak kam se s dětmi vydáte?