Jak na cestování s miminkem – po Česku, autem i letecky do zahraničí

Vydat se na první cestu s miminkem je rozhodně velké vystoupení z komfortní zóny, zvlášť když je to vaše první dítě. Ale nakonec můžete zjistit, že to zas až taková věda není. Jak už jsem zmiňovala v článku Proč cestovat s dětmi, mnoho rodičů po narození dítěte cestování odloží na dobu neurčitou. Někomu to takhle vyhovuje a někdo v sobě tu cestovatelskou vášeň prostě uhasit nedokáže (a ani nechce – jako já), a tak prostě hledá možnosti a způsoby, jak pokračovat v cestování i s miminkem.

Existuje spousta cestovatelských rodin, které s dětmi létají a cestují po světě prakticky od prvních dnů jejich života a berou je k moři, do pouště, na několikadenní treky po horách, a prostě jen navážou tam, kde skončily před dětmi.

Kam se s miminkem vydat?

Já takhle extrémní nejsem, zatím jsem s několikadenním miminkem neměla potřebu cestovat po světě, ale kdybych měla, určitě by miminko nebyla překážka. Jak se říká, kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá výmluvy.

S miminkem se totiž, jednoduše řečeno, můžete vydat prakticky kamkoliv. Jediné, co potřebuje, je mléko, spánek a maminku. A znovu je to o tom, na co jste nastavení vy jako rodiče, a co víte, že zvládnete. Cestování je pro někoho koníček, pro někoho životní styl. Pokud jste cestovali před dítětem, nejspíš budete i s ním. Pokud milujete chození po horách, nejspíš si po narození dítěte pořídíte nosítko a budete pokračovat dál v tom, co vás baví. Anebo jste předtím cestovali jen občas, ale teď máte obavy, jaké to bude s dítětem, a kde byste vlastně měli začít.

Pokud si nejste jisti, co společně zvládnete, určitě je dobré si cestování vyzkoušet tady u nás v Česku. Prostě otestovat, na co máte, a jestli vás to bude bavit nebo spíše stresovat.

Autem po Česku

Ze začátku, když se s miminkem sžíváte, ještě třeba nevíte, jak bude zvládat například cestování autem. Většina miminek i batolat v autě bez problémů spí, ale některé děti už od miminek prostě v autě nedokáží usnout nebo jim to trvá déle. Určitě je fajn zkusit si cestu, která trvá aspoň dvě tři hodinky.

Pokud by miminko nemohlo usnout, můžete zastavit, zkusit ho uspat jinak, třeba v kočárku nebo nošením, dát ho zpátky do sedačky a pokračovat v cestě. Většinou zabere i kojení nebo dudlík. U nás vždy nejvíce zabralo jezdit po hrbolaté silnici, o což v Česku není nouze :-D. Když se náhodou někde vyskytla hladká asfaltka, zkoušeli jsme to vzít jinudy, aby to zase pěkně drncalo.

Pro naši první delší cestu autem jsem si vybrala Jeseníky, které jsou od nás cca 2,5 hodiny cesty. To měla mladší dcera 4 měsíce. Měla jsem v plánu vyrazit za měsíc do Slovinska a tak jsem chtěla otestovat, jak to zvládneme. A hlavně ukázat manželovi, který se toho nepochopitelně bál, že to bude v pohodě :-D.

Eliška samozřejmě cestu prospala a celé to bylo velmi pohodové. Vyšli jsme si na Praděd, kam se kočárkem dostanete po široké asfaltové cestě a prostě celé dny jsme trávili s kočárkem venku. Jednoduše úplně stejně, jako bychom byli doma. Bydleli jsme v maličkém apartmánu, kde byl jeden pokoj a kuchyňka. To je fajn, pokud třeba nekojíte a potřebujete pravidelně dělat mléko. A taky si můžete v klidu připravit vlastní snídani a nemusíte se honit na určitou hodinu na snídani do hotelové jídelny, pokud zrovna v tu dobu chce miminko spát.

Do Jeseníků jsem sebou brala i šátek na nošení, ale protože bylo hodně teplo, tak jsem ho nezkoušela. Nějak jsem si neuměla představit, že bych měla malou na sobě přilepenou ve 30 stupních třeba tři hodiny a ještě ji u toho „nutila“ spát. Ale některá miminka jsou vyloženě nosící a jinak než v šátku nebo nosítku neusnou. Takže nejlepší je samozřejmě zařídit se podle potřeb vašeho miminka a vyzkoušet všechny možnosti, abyste zjistili, co mu nejlíp vyhovuje.

Co se týče balení na cestu, tak auto je určitě skvělé proto, že si toho můžete sbalit, kolik chcete a zas tak moc neřešíte, jestli můžete vzít jeden kufr nebo třeba čtyři a jaké mají mít rozměry a jakou hmotnost. Určitě při první cestě toho budete balit spíš více a až časem zjistíte, co byla nutnost a bez čeho se příště v pohodě obejdete.

Pro miminko toho člověk většinou ze začátku potřebuje dost i doma, alespoň u nás byla spotřeba min. tři bodýčka za den a dva overálky za noc. Pak spousta plínek, ubrousků, zavinovačky, deky, spací pytel, cestovní postýlka, kočárek, oblečení na „co kdyby“, protože i když jedete v létě, tak v Česku a obzvlášť na horách se počasí může celkem rychle změnit. Jinak si všeho můžete vzít klidně víc, abyste byli klidnější, auto to snese :-D.

Autem do zahraničí

V Jeseníkách tedy vše proběhlo dobře, a tak jsme se o tři týdny později vydali s dětmi na Slovinsko. Tuto cestu jsem si musela hodně vybojovat, protože manžel se s miminkem „tak daleko“ cestovat bál. Přitom nebylo čeho.

Jeli jsme přes den, protože cesta trvala jen pět hodin a Eliška ji opět s menšími přestávkami prospala. Když byla vzhůru, tak jsme zastavili, šli se projít s kočárkem nebo jen tak s ní v náručí, a když přišel čas spánku, opět jsme vyjeli.

Na Slovinsku došlo i na nošení v šátku. Tenkrát teplo vůbec nebylo, naopak, na to, že byla půlka září, byla velká zima, kolem 12-15 stupňů. Původně jsme plánovali hory i moře, ale vzhledem ke studené vlně, která panovala v celé jižní Evropě, nemělo ani smysl přejíždět k moři například do Chorvatska nebo Itálie.

I přes celkem nečekanou zimu to byla naprosto úžasná cesta. Eliška v šátku krásně spinkala, dokonce víc než doma v postýlce nebo v kočárku, takže jsme mohli prakticky bez omezení navštívit jezera, vodopády, vyjet lanovkou na horu Vogel, kde se nachází lyžařské středisko, a prostě nachodit kilometry po Triglavském národním parku.

Vždy se našlo místo, kde jsem mohla přebalit a nakojit. Kvůli tomu jsme vždy měli v batohu deku. Ubytovaní jsme byli u jedné slovinské rodiny, kde jsme měli k dispozici jedno patro rodinného domu, tj. dva pokoje a kuchyňku, takže takový malý byteček.

Možná to zní takhle až moc pozitivně, ale opravdu si nevybavím žádný moment, kdy bychom řešili nějaký větší problém. Pokud tedy nepočítám to, když se staršímu synovi nechtělo šlapat nahoru k vodopádům :-D. Nakonec to zachránily čokoládové sušenky, sem tam nějaký odpočinek a různé úkoly po cestě, jako kdo najde nejvíc šišek, kdo dál doskočí nebo kdo doběhne dřív k tomu největšímu stromu. A možná je to i tím, že člověk (já tedy určitě) má většinou tendenci pamatovat si spíše to dobré a problémy vytěsnit. Což je pro cestování určitě výhoda.

Cesta letadlem

A jak už to tak u mě bývá, když jsme zvládli cestu autem do Slovinska, tak jsem chtěla víc. Co třeba letecky na Kanáry? Proč ne! To měla dcera 6,5 měsíce. I tady jsem musela s manželem bojovat – co když Eliška probrečí let, co když tam někde onemocní, co když, co když, co když…

Samozřejmě i já jsem měla obavy, jako před každou cestou, která je „poprvé“, ale snažila jsem se co nejvíc připravit, zjistit už předem, jak vypadá okolí míst, kde jsme plánovali ubytovat se, kde je nejbližší lékárna, případně nemocnice, kde je supermarket, abychom nemuseli tahat balíky plínek atd.

Let nakonec proběhl v pohodě. I když malá nespala celou dobu, tak výhoda je, že takto malé děti se dají zabavit velice snadno, fascinuje je totiž úplně všechno. Jakýkoliv leták, knížka, časopis, štěrchátko, okýnko, maminčiny vlasy, tužka, pásy atd. Další výhoda je, že tyto miminka ještě nelezou ani se nebatolí, takže je nemusíte nahánět někde v uličce a vydrží relativně v klidu na klíně nebo v náručí. A když je přece jen nějaký problém, tak dudlík a/nebo kojení to zachrání.

Na místě vše proběhlo opět úplně v pohodě, jako bychom byli doma. A to jsme cestovali autem po ostrově, měnili ubytování, jeli lodí se skleněným dnem pozorovat mořský život nebo se vydali prozkoumat písečné duny. Všude byla dcera nadšená, měla nové vjemy a opět lépe spala. Asi už tehdy tušila, že se z ní stává malá cestovatelka :-).

Co se týče balení do letadla, je to samozřejmě složitější, než když můžete věci naházet do auta. Ideální je, pokud si, jako my, zamluvíte ubytování s pračkou. Také plínky si můžete vzít jen na cestu letadlem a zbytek průběžně dokupovat na místě. Kočárek vám každá letecká společnost přepraví zdarma a případný šátek nebo manducu můžete mít po cestě do letadla klidně na sobě i s miminkem.

Když se nad tím zamyslíme, ono to opravdu nikde není o moc jiné, natož horší než doma. Klasické evropské země jsou určitě na první vycestování s miminkem nejvhodnější. Koupíte zde víceméně stejné věci jako doma, pokud náhodou dojdou třeba plínky. A také sebou buď máte auto, nebo si ho můžete půjčit, pokud by byla potřeba lékárna nebo ošetření u doktora nebo v nemocnici, což se vám s největší pravděpodobností nestane.

Největším strašákem bývá skoro vždy ta představa cesty a také toho, jak sbalit, co bude potřeba, a co dělat, když se „něco“ stane. Ale v dnešní online době už se dá na spoustu věcí předem připravit. Víte přesně, kam letíte/jedete, můžete si jakýkoliv případný problém „vygooglovat“ a vyřešit dřív než nastane, případně si zjistit kontakty na Čechy, kteří v dané lokalitě žijí, a kteří vám v případě nouze určitě rádi pomůžou.

Mít co nejvíce informací předem vám určitě pomůže se postupně strachu zbavovat. Nejdůležitější je udělat ten první (a nejtěžší) krok a rozhodnout se vyrazit na cestu. Jen tak zjistíte, zda je to pro vás to pravé. Pokud ne, zkusili jste to a příště můžete zůstat v klidu doma a už nepřemýšlet, jaké by to bylo. A pokud ano, tak vás ta první cesta posune k dalším a dalším a dodá vám tak odvahu plnit si vaše cestovatelské sny. Protože kdy jindy, když ne teď?

A jak to s námi bylo dál?

Po návratu jsem opět začala přemýšlet, kam se vydat. Nejlepší na těchto cestách je to, že vás to nějakým způsobem posune a chcete víc, protože si už věříte, že to zvládnete. Od Jeseníků přes Slovinsko až na Kanáry. A kam vedly naše další cesty? Že by trochu exotiky? Ano! Ale o tom zase příště, v článku Jak na cestování s batoletem.

Pokud se vám článek líbil, budu ráda, když ho budete sdílet s dalšími rodinami, které touží vyrazit na cesty, ať už s menšími či většími dětmi. Stojí to za to!

Věrka