Západní Sicílie s dětmi

Sicílie je nádherný ostrov, který s dětmi prostě musíte navštívit :-). Měla jsem ji v hledáčku už dlouho, asi od té doby, co jsme před 8 lety navštívili její “sestru” Sardinii. A poslední dva tři roky jsem si všimla, že sem létá stále více spojů a letenky se dají sehnat za hodně dobrou cenu, klidně i za pár stovek. Takže jsem si ji už opravdu nechtěla nechat ujít :-).

Jak se sem dostat

Na Sicílii se nejsnadněji dostanete klasicky s nízkonákladovkou Ryanair a to z Vídně do Katánie a Palerma a z Bratislavy do Trapani. Z Prahy se létá se společností WizzAir a to do Katánie. Doba letu je na všechna místa cca 2 hodiny a létá se několikrát týdně.

Moje původní představa byla letět do Katánie a odlítat z Trapani, případně naopak, abychom ostrov důkladně poznali a taky to vycházelo cenově nejlíp. I časy odletu byly přijatelné. Pak jsem si ale zjistila, že cesta autem z Trapani do Katánie nebo naopak zabere min. 3,5 hodiny a plány jsem musela přehodnotit. Sicílie je totiž největší ostrov ve Středozemním moři a třeba taková Mallorca se sem vleze údajně 8krát. Takže pokud nemáte alespoň volné dva týdny, případně nechcete vzít Sicílii “letem světem”, doporučuju vybrat si západ (Trapani) nebo východ (Katánie), případně sever (Palermo) a zbytek nechat zase na příště. Já s dětmi raději cestuji “pomalu” a za těch 10 dní, co jsme na Sicílii měli, by to byla zbytečná honička snažit se poznat celý ostrov.

Nakonec jsem zvolila let z Bratislavy do Trapani. V okolí je mnoho cílů, kam s dětmi vyrazit a také úžasné Egadské ostrovy, kam turismus ještě zcela nezavítal. Hodil se nám i čas odletu (nerada létám brzo ráno nebo pozdě večer, nechce se mi dětem narušovat spací režim, pokud to není úplně nutný) – odlétat jsme měli 15:10 a přílet byl kolem 17.hodiny.

Doprava na letiště

Co se týče dopravy na letiště, váhali jsme mezi autem a kombinací vlak+bus. Nakonec jsme samozřejmě z důvodů toho, že se snažíme cestovat co nejvíc lowcost, zvolili veřejnou dopravu (vlak Blansko-Brno, Brno-Bratislava a bus č. 61 z Hlavního nádraží v Bratislavě na letiště). No a další důvod byl, že dva dny před odletem, kdy jsme začali dopravu na letiště řešit (naše klasika vše na poslední chvíli :-D), byla už všechna cenově i vzdáleností dostupná parkoviště poblíž letiště obsazená (letěli jsme v půlce června 2023, takže v podstatě už v sezoně). Na to tedy dejte pozor – jakmile koupíte letenky a rozhodnete se jet na letiště autem, raději si hned zabookujte online i parkovací místo.

V Bratislavě se přímo u letiště nacházejí dvě parkoviště: P1 a P2, trošku dál je P3 a P4. Parkoviště jsou zabezpečena závorami. P1 slouží hlavně na krátkodobé parkování, když třeba někoho vezete nebo on vás na letiště. Prvních 15 minut je zdarma. Na dlouhodobé parkování slouží parkoviště P2, kde by měl být kamerový systém. K dispozici je 420 míst a místo se dá rezervovat online. Dá se prý i zdarma online zrušit, kdybyste z nějakého důvodu nakonec neodcestovali. Místo si můžete zarezervovat zde.

Kromě parkoviště přímo na letišti existuje poblíže spousta dalších soukromých parkovišť, kde můžete zaparkovat. Některá poskytují i službu odvoz na letiště, takže auto necháte na parkovišti a oni vás odvezou svým autem a na zpáteční cestě na vás u letiště počkají a zavezou k vašemu autu. Anebo přijedou i s vaším autem přímo před letiště. Jiné společnosti zase mají parkoviště poblíž nějaké zastávky letištního busu, takže není problém se tam dostat sami. My jsme takových služeb využili v Praze a ve Vídni a vždy vše proběhlo v pohodě. Stačí, když do googlu zadáte „Bratislava letiště parkování“ a vyjede vám mnoho soukromých parkovišť. Pak už jen stačí porovnat ceny a recenze a můžete parkovat :-).

Ještě jedna věc – na některých webech se dočtete o bezplatném parkování v některých uličkách blízko letiště. Vyhledejte si ale některé recenze, které informují o propíchnutých gumách na autech českých značek. Místním prostě vadí, že jim cizinci na několik dní zaberou nedostatková místa zdarma, tak se mohou takto pomstít, proto bych to raději neriskovala. Sice cestujeme lowcost a ušetřit na parkování je samozřejmě super, ale zrovna tohle by se mohlo vymstít.

Na letišti v Bratislavě jsme si teď poprvé užili celá rodina letištního salonku zdarma :-). Ty se nacházejí na každém letišti a můžete zde trávit čas do odletu a občerstvit se. Tady měli k dispozici polévku, panini, saláty, jogurty, čerstvé croissants, pochutiny, alko, nealko, káva…a to vše v neomezeném množství a zcela ZDARMA. Platí pro držitele prémiové karty MasterCard – o tom pak ještě napíšu víc. Jinak si vstup do salonku lze vždy i zaplatit. Myslím, že jsem ještě nikdy nešla do letadla takto přejezená a poprvé jsem byla ráda, že mělo letadlo hodinové zpoždění a my si mohli salonek užít dýl:-D.

Zavazadla

Letěli jsme v červnu se třemi dětmi (10,6 a 10 měsíců). Většinou dokupuju jedno větší zavazadlo, ale teď jsem si řekla, že prostě ušetříme a dáme to jen s příručními. U Ryanair je zdarma zavazadlo o rozměrech 40x20x25 cm. Měli jsme batoh a tašky o pár centimetrů větší, ale neplnili jsme je nadoraz, aby šly kdyžtak při případné kontrole trochu stlačit. Ještě navíc jsme mohli mít baby bag k diteti do 2 let, ten může být větší a to o rozměrech 45x35x20 cm a váze 5 kg, takže to jsem nabalila nadoraz. Naštěstí nikdo nic nekontroloval, ale nelze na to spoléhat, např. v Maroku kontrolovali každé příruční zavazadlo, a pokud se nevešlo do připravené konstrukce, muselo se doplácet pár desítek EUR za každé takové zavazadlo. Určitě je lepší vzít batoh, který je tvarovatelný, a když z něj případně vyndáte pár ks oblečení a dáte třeba na sebe, dá se zmáčknout, kdežto pevný kufr nezmáčknete. Pokud letíte jako my s dítětem do 2 let, určitě se vám bude hodit tento článek, kde se dozvíte vše o cestování letadlem s miminkem.

Pokud letíte do takové destinace v červnu, opravdu si nemusíte brát víc než jednu mikinu a pár ks letního oblečení a v pohodě se do příručáku sbalíte. Ušetříte tak pár tisíc za zavazdla, které pak můžete utratit třeba za skvělé sicilské jídlo :-).

Ubytování

Protože se na cestách vždy přemisťujeme a nikdy netrávíme čas jen v jednom ubytování, vybíráme si to první poblíž letiště, maximálně do 15 minut cesty, abychom nemuseli řešit busy a mohli jet taxíkem a přitom nás to nestálo majlant. Tentokrát jsem popravdě ani moc netušila, kam to vlastně jedeme a kde bydlíme. Kdo už mě nějakou dobu sleduje, možná ví, že téměř všechno vždy necháváme na poslední chvíli – letenky, ubytování, doprava na letiště…a pak si často nadáváme, že jsme to měli řešit dřív :-D.

Tentokrát jsme ubytování zabookovali v historickém centru Trapani 600 metrů od pláže celkem s předstihem asi 14 dní dopředu s tím, že je to jen předběžně, abychom kdyžtak něco měli a až bude čas, tak mrkneme na něco jinýho a tohle případně zrušíme (vybrali jsme na bookingu ubytování s možností bezplatného zrušení zdarma dva dny předem). Čas jsme nakonec samozřejmě neměli, takze nám ubytování zůstalo a až cestou k němu mi došlo, že ani pořádně nevím zakládní věci – Dá se tam parkovat (chtěli jsme si půjčit auto)? Je to v přízemí kvůli kočárku? Je poblíž nějaký obchod? Je tam wifi?

A protože jsme byli právě přímo v tom historickém centru, samozřejmě se tam parkovat nedalo, respektive jen pro místní, a byt byl ve čtvrtém patře, ke kterému vedlo asi sto schodů. takže tahání kočárku dvakrát denně nahoru byla slušná posilovna :-D. Na druhou stranu jsme bydleli v typickém sicilském bytě, takže jsme potkávali místní a byt sám o sobě byl opravdu prostorný – tři ložnice, obývák, kuchyně, místnost s pračkou, balkon a chodba. Byla to taková jakoby nudle, starý byt, takové autentické bydlení. Strávili jsme zde pět nocí a pokud byste také chtěli mít zážitek z typického sicilského bytu v samotném srdci Trapani, napište mi do komentáře, pošlu odkaz.

Historické centrum Trapani

Byt byl asi 600 metrů od městské pláže, kde jsme se byli párkrát vykoupat. Pláž sama o sobě nebyla nic moc – tráva, chaluhy a občas nepořádek, ale voda byla nádherná, čistá a průzračná. Na pláž se vchází takovou jakoby bránou.

Přímo nad pláží se tyčí hradby, ze kterých je krásný výhled. Najdete zde také množství restaurací. Na hradby se dostanete po schodech ještě před vstupem bránou. Kočár tedy musíte vynést :-).

V historickém centru najdete restaurace, stánky s ovocem a zeleninou, kde můžete i smlouvat, i malé markety, kde koupíte třeba sušenky, těstoviny, omáčky v konzervě atd. Klasický obchod se širším sortimentem jako čerstvé pečivo, sýry, šunky, jogurty atd. je v historickém centru jen jeden a to Despar, což je italská podoba našeho Sparu :-). Od našeho apartmánu to bylo asi 900 metrů (viz foto).

Kromě procházky po hradbách se dá s dětmi dojít na menší věž Torre de Ligny, kde se nachází také archeologické museum s místními artefakty.

Můžete taky vyjít nahoru a užít si pěkné výhledy na moře i město. Otevřeno je denně do 18 hodin, jen v pondělí je zavřeno.

Pokud půjčujete auto jako my, počítejte, že přímo v centru nezaparkujete. Místa v uličkách jsou určená pouze pro rezidenty a zbytek je pěší zóna. Musíte tedy využít nějaké větší parkoviště mimo centrum podle toho, kde budete ubytovaní. K večeru už bývají parkoviště vesměs obsazená. Musíte mít trpělivost a případně chvíli kroužit, zda se něco neuvolní, nebo jednoduše přijet dřív, tak do 18 h.

Pláže v Trapani

Jak už jsem psala, pláže v Trapani jsou klasické městské, tj. sem tam nějaké odpadky, nedopalky a nějaké chaluhy. Voda je ale opravdu nádherná, čistá a křišťálová. My jsme chodili na Spiaggia delle Mura di Tramontana, měli jsme ji nejblíž a dětem se tam líbilo, vstup byl pozvolný a skvěle se tam vyřádily. U hradeb se dá najít i stín, takže i naše nejmenší 10měsíční cestovatelka Nikolka tam mohla spát v kočárku nebo se válet v písku :-D.

Další pláže jsou pak dál od tohoto centra a nejsou nic moc. Vydali jsme se procházkou asi 1 km podél hradeb a pak jsme se stejně vrátili na tu „naši“, protože na těch ostatních nebyla ani zdaleka tak čistá voda.

Okolí Trapani

Z Trapani se můžete vydat autem nebo lanovkou do kamenného města Erice, kde jsou úchvatné výhledy na moře i samotné Trapani. Už po cestě nahoru „potkáte“ krásnou vyhlídku, tak se můžete pokochat ještě před cílem. Erice je středověké město tyčící se cca 3km nad Trapani. Autem se sem dostanete za cca půl hodinu. Cesta vede do kopce s občasnými zatáčkami. Zaparkovat musíte před bránou Porta Trapani, což je vstup do města. Cena je 2 EUR/hod. a platí se v parkovacích automatech.

Další variantou je cesta lanovkou. Nahoru se dostanete za cca 10 minut a zpáteční jízdenka vás vyjde na 11 EUR pro dospělého od 17 let a 4 EUR pro dítě od 3 do 16 let. Děti do 3 let jsou zdarma. Do lanovky se dá i s kočárkem. Vyjíždí se z Trapani ze stanice lanovky Funivia Trapani -Erice na ulici Strada Provinciale 31. Více informací o provozu lanovky si můžete přečíst zde.

Do Erice se dostanete i speciálním busem z autobusového nádraží, ale podrobnější informace (kde je přesně nádraží, kolik stojí jízdenka a přesné odjezdy busů) nemám zjištěné.

Celé město je opravdu kouzelné, kamenné, s úzkými uličkami plnými obchodů se suvenýry a malými restauracemi nabízejícími místní speciality, sladkosti, zákusky, zmrzlinu atd. Vstup do města samotného se neplatí, ale vstupy do památek jako jsou chrámy, věž atd. jsou zpoplatněné. Za výstup na vyhlídkovou věž (viz foto) zaplatíte tuším 2 EUR. Dá se zde koupit něco jako hromadná vstupenka do vybraných 6 památek za celkovou cenu 6 EUR, což je skvělá cena. My jsme tuto hromadnou vstupenku využili, protože dvě zahrnuté památky jsme stejně chtěli navštívit (vyhlídková věž Tower of King Federico – Torre di Re Federico a nějaké zahrady). Nakonec to za to úplně nestálo, protože bylo ten den opravdu vedro a děti chtěly spíš sedět ve stínu se zmrzlinou než se procházet po památkách :-D. Ale bylo to jinak fajn, věž je bavila hodně, to určitě doporučuju, a zbytek jsme spíš proběhli. I tak je úžasné vidět, kolik historie se skrývá na relativně malé ploše.

Rozhodně doporučuju město projít až na druhý konec, kde dominuje tzv. Venušin hrad (Castello di Venere), ze kterého jsou naprosto dokonalé výhledy na Středozemní moře. Člověk si tu připadá doslova jako v nebi, protože se ocitnete na úrovni mraků.

V úzkých uličkách určitě ochutnejte nějakou delikatesu. Hned za vstupní branou Porta Trapani napravo najdete restauraci Sapori di Badia, kde si hned u vstupu můžete dát zmrzlinu nebo granite (něco jako naše ledová tříšť), výborné sicilské dezerty jako canolli (trubička s ricottovým krémem – viz foto), různé pusinky, koláčky, např. genovesi calde, což je takový nadýchaný koláček s různými náplněmi – ricotta, nutella nebo pistáciový krém.

Mají tu i těstoviny a dle sezony i případně další jídla. Musím říct, že sicilské dezerty jsou fakt zážitek, musela jsem se hodně krotit, abych neochutnala od každého něco :-D. Nalevo od vstupní brány najdete jinou restauraci a to La Tonda di Fritta, kde si můžete dát další sicilskou specialitu a to arancini, což jsou smažené rýžové koule s různými náplněmi. já jsem ochutnala ragú a špenát s ricottou. Cena za 1 je průměrně 2,50 – 3 EUR a dvě mi bohatě stačily jako oběd :-)). Dají se vzít s sebou, takže si můžete udělat piknik třeba poblíž hradeb, koukat na moře a vychutnávat si sicilský oběd :-).

Chrám Segesta

Asi půl hodiny jízdy autem od Trapani se nachází tento úchvatný řecký chrám, který byl postaven v 5.století př.n.l. Existují domněnky, že nebyl nikdy dokončen, např. proto, že zde chybí jakékoliv známky zastřešení. Tvoří ho dohromady 36 sloupů a je považován za jeden z nejkrásnějších antických chrámů vůbec. Je to rozhodně zážitek něco takového vidět, a i když děti ze začátku nadávaly, že je vedro a chtějí k moři, pak se jim tu líbilo :-). Stín se vždycky najde a kousek od parkoviště je i obchod se suvenýry, jídlem (samozřejmě nesmí chybět úžasné canolli) a hlavně zmrzlinou :-). Cesta k chrámu od parkoviště není vhodná na kočárek, je hodně kamenitá, takže jsme kočárek museli často poponášet. Je to jen ale pár set metrů, takže se to dalo zvládnout. Nosítko jsem nebrala, protože malá spala a já jsem ji v tom vedru nechtěla mít přilepenou na sobě.

Zhruba 1,5 km po silnici do kopce směrem od parkoviště jsou další pozůstatky antických památek a to hlavně divadlo – Teatro di Segesta, kde se každoročně v létě stále konají klasická řecká představení – drama, opera, moderní hry, muzikály atd. Je to docela fajn procházka. Mladší holky zůstaly s tátou ve stínu u občerstvení a s nejstarším synem (11 let) jsme si tam došli a prošli si nahoře kromě divadla i další antické pozůstatky.Pokud se vám nechce pěšky, dá se nahoru dostat i busem – bus odjíždí přímo z prostoru před restaurací. Lístky koupíte ve visitor centru kousek od parkoviště, kde zakoupíte také lístky pro vstup k chrámu. Dají se koupit zvýhodněné lístky chrám + bus, proto je lepší vědět dopředu, zda se vydáte nahoru pěšky (jestli vůbec) nebo využijete bus.

Na oficiální stránky chrámu Segesta se můžete podívat zde.

Egadské ostrovy

Egadské ostrovy leží na západ od Trapani, patří k Sicílii a trajektem se k nim dostanete za cca 30 minut. Patří mezi ně Levanzo, Favignana a Marettimo. Většinou se dočtete, že jsou turisty opomíjené a většina lidí je při své návštěvě Sicílie vynechá…No minimálně v případě Favignany to určitě už tak moc neplatí. Trajektů tam v sezóně za den jede minimálně deset a třeba ten náš byl úplně plný a většina lidí vystupovala právě na Favignane. My jsme pokračovali dalších deset minut na Levanzo.

A jak dlouho trvá cesta trajektem? Protože jsme to brali z Trapani se zastávkou na Favignane, trvala cesta 50 minut místo 25, kdy se jezdí přímo na Levanzo – záleží, jaký trajekt si vyberete. My bychom samozřejmě raději přímý spoj, ale v čas, ve který jsme potřebovali jet, byl dostupný pouze ten s přestupem. Ceny jsou cca 10 EUR, někdy přímo u společnosti (nejčastěji Liberty Lines) jsou dražší. Dají se koupit online předem, můžete využít třeba directferries.com nebo ferryhopper.com. Určitě je lepší koupit předem online, na místě bývá fronta a v sezóně bývají některé spoje vyprodané.

Super je, že cestující s kočárkem mají při nástupu přednost, takže nemusíte čekat tu dlouhou frontu, která se tvoří, když je trajekt plný. Lístky jsou bez místenky a uvnitř jsou pak první řady rezervované právě pro rodiny s kočárkem, těhotné a lidi s omezenou pohyblivostí. Loď se teda celkem houpala a starší Elišce nebylo moc dobře, naštěstí ji pak venku pomohlo jídlo a čerstvý vzduch. Zrovna v našem trajektu jeden kluk i zvracel (děckám jsme to radši neříkali :-D).

10měsíční Nikolka to zvládla celkem dobře, i když to bylo těžsí v tom, že jsme celou dobu museli sedět v klimatizovaném vnitřku. Moje představa, že vyběhneme nahoru pokochat se pohledem na moře a ostrovy zvenku, vzala za své, když jsem zjistila, že tam jaksi žádné „venku“ není a celý trajekt je prostě uzavřený. Trošku rozčarovaná jsem chtěla nechat malou aspoň plazit po koberci, ale ani to nevyšlo, protože všude byly cedule s nápisy o zákazu chození a vstávání ze sedadel během plavby 😀 (zlaté otevřené trajekty Jadrolinija v Chorvatsku, kde může člověk stát, sedět a klidně i poskakovat :-D). Každopádně nás zachránilo koukání na ostatní lidi – bylo jich víc než dost, kteří se na Nikolku usmívali, mávali a snažili se zachytit její stále ještě bezzubý úsměv nebo aspoň pohled. A ta tím rozhodně nešetřila, takže zábava na půlku cesty byla obstaraná a se zbytkem nám pomohl dudlík, kojení a kůrka chleba :-D. Po vystoupení většiny lidí na Favignane jsme se už přesunuli k okýnku a tam už jsem ji i chvíli nechala plazit po zemi, když se nikdo nedíval a zbytek cesty byla tím pádem už pohodička :-D.

Ostrov Levanzo je ze všech tří ostrovů nejmenší. Žije zde cca 450 obyvatel, z nichž většina bydlí v jediné vesničce na ostrově hned kolem přístavu, na zbytku ostrova stojí jen pár dalších domů. Domky na ostrově jsou nádherně modrobílé a vypadají, jakoby vypadly z nějaké pohlednice. Je radost se procházet úzkými uličkami a vždy se pokochat tyrkysovým výhledem. Velkým lákadlem pro turisty je jeskyně Grotta di Genovese s neolitickými malbami. Vstupné je celkem vysoké, myslím 15 EUR, a místo se musí rezervovat alespoň 48 hodin předem. Na stránky se můžete podívat a případně zabookovat zde.

Už když vystoupíte z trajektu v přístavu, nebude se vám chtít odejít, minimálně mně se teda vůbec nechtělo a pořád jsem fascinovaně zírala na tu tyrkysovou nádheru, jejíž fotogenický obraz dotvářela právě ta jediná vesnička na ostrově. Takže teprve po deseti minutách, kdy jsem se dostatečně nasytila a pořídila asi dvacet úplně stejných fotek, jsme vlezli do první restaurace hned nad přístavem a dali si před cestou na pláž pizzu a zmrzlinu :-D.

Na ostrově jsme „potkali“ celkově tři restaurace, my jsme jedli hned u přístavu v restauraci Arcobaleno, která je rozdělena na 2 části – restauraci a bar. V restauraci nabízí pár jídel s plody moře (ceny jsou tam klasické restaurační, kolem 15 EUR a výš za chod), v baru si můžete dát pizzu, croissanty, zákusky a snad i bagety nebo slané koláče a taky zmrzlinu. Úžasná věc je „crema di caffe“ nebo „cremino“ – připomíná mi to frappé na Kanárských ostrovech, což je jakoby studená kávová tříšť, jen tady je víc našlehaná, takže je to spíš ledová kávová pěna – pro mě naprostá delikatesa. Ceny na baru jsou celkem v pohodě, za dva kousky pizzy, colu, kávu a zákusek jsem platila 13 Euro. A jako bonus je z restaurace krásný výhled na přístav, takže kochat se výhledy na tyrkysové moře můžete i u jídla :-).

Na Levanzu nehledejte písečné pláže, většinou najdete jen malé kamenité zátoky, kam se vleze pár lidí a přístup do vody není úplně snadný, ale právě to dělá celé pobřeží tak kouzelné. „Plážičky“ rozhodně nejsou baby friendly, tak proč se tam nevydat rovnou se třemi dětmi a kočárem, že :-D. Na Google mapách jsme si vyhlídli pláž cca 20 minut od přístavu, kde měl být nad cestou aspoň jakýsi háj, kde je dost stínu. Děcka ze začátku nejdřív protestovaly, proč nemůžeme jít na tu malou pláž hned ve vesniččce, naštěstí ta pizza se zmrzkou je celkem pozitivně naladila, takže pak šly už bez řečí :-D. Jen mě předtím napadlo, jestli cesta bude vhodná na kočár…no nebyla :-D. První půlka se dala, druhou jsme ho většinou nesli i se spící Nikolkou, ale zvládli jsme to a těch tisíc odstínů modré, které se nám po celou cestu i na konci nabízely, za to rozhodně stálo.

Ve stínu háje jsme se pak střídali – kdo neplaval, hlídal Nikolku. Je tu i několik stolečků, takže ideální třeba na piknik. Přístup do vody byl nakonec celkem v pohodě, i když jsme tam asi jediní šli bez bot :-D. A ve vodě nebo spíš pod vodou opět nádhera – všude průzračná voda, krásné rybky, místy písek, místy kameny a skály. Plavaly i starší děti a zvládly i vylézt po skalách. Na pláži bylo celkem dost lidí a odpoledne pak k této pláži přijížděly i menší lodě v rámci výletů. Zdržely se třeba hodinku, lidi vylezli, zaplavali si a pak jeli dál.

Pláží na tomto malém ostrově samozřejmě moc není, ale to ani turistů, takže tu přelidněno nečekejte :-). Vykoupat se dá i přímo ve vesniččce na malé pláži Spaggia di Cala Dogana. Kromě tří restaurací je na ostrově i pár možností ubytování, kdybyste třeba chtěli zůstat dýl, určitě to stojí za to, pokud budete mít víc času než my. Každopádně pokud poletíte do Trapani, tak si tento ostrov rozhodně nenechte ujít, je to naprostá nádhera! A protože je to jen zmíněných 30 minut trajektem, údajně se sem mnoho plavců snažilo z Trapani doplavat. Jak dopadli, to už jsem nezjistila :-).

Marsala a okolí

Po pěti dnech v Trapani a zmíněných výletech jsme se rozhodovali, kam se na další čtyři dny přesuneme. Vzhledem k tomu, že jsme poslední den odlítali v 8 ráno, nechtěli jsme nikam daleko od Trapani, abychom nemuseli vstávat moc brzo :-D. Zamítli jsme tedy bohužel Palermo, kam jsme se chtěli původně vydat, a kolem kterého jsou údajně nejhezčí pláže Sicílie. Cesta tam ale z Trapani trvá cca 1,5 hodiny, takže to moc nemělo kvůli rannímu odletu cenu. Vybrali jsme si tedy jiné město, Marsalu, která je od letiště v Trapani cca 20 minut jízdy. Poblíž ale nebylo cenově přijatelné ubytování (snažíme se co nejvíc lowcost, zároveň jsme ale chtěli tentokrát něco s bazénem, aby se děcka vyřádily).

Nakonec jsme zakotvili v kempu Campeggio Lilybeo Village, kde jsme měli k dispozici malý mobilehome s 2 pidiložnicemi, postýlkou, malou kuchyňkou a koupelnou s WC. Kemp byl celkově malý, domečků asi 5, pár stanů a karavanů, takže tam byl klid. Na místě byl i bazén a dětské hřiště. Restaurace tady nebyla, ale u bazénu byl alespoň automat na snacky, zmrzlinu a pití. Na recepci hned po příjezdu do kempu se taky dalo objednat jídlo na dovážku. To jsme nevyužili, ale nápad je to fajn. Zhruba 5 min. autem od kempu bylo pár restaurací a pizzerie U Maggiuri, kde dělali fakt výbornou pizzu a za slušnou cenu, určitě doporučuju.

Co mě tady překvapilo, bylo to, že v bazénu se vyžadovala koupací čepice, kterou jsme samozřejmě neměli a nebyla tam ani k zakoupení. Plavali jsme tam tedy bez ní, ale 99% lidí ji v bazénu mělo. Naštěstí nám ani dětem nikdo nic neřekl, ale úplně přijemný pocit to nebyl, každou chvíli jsme čekali, jestli nás na to někdo upozorní.

Samotná Marsala je pobřežní město s historickým centrem, a i když nemá zdaleka tolik památek jako jiná sicilská města, určitě stojí za návštěvu. Do centra se dá vstoupit bránami, ta nejznámější je Porta Garibaldi, z původních 4 zůstaly nakonec jen 2, ta další se jmenuje Porta Nuova. Další dominantou je katedrála sv. Tomáše a také archeologický park Lilibeo, který jsme míjeli po cestě na pobřeží. Pokud toužíte s dětmi po trošce stínu, můžete se vydat kousek od Porta Garibaldi k fontánce v takovém, dá se říct, malém parku Cortile uffici comunali, kde je celkem dost stromů a taky venkovní posezení, kde si můžete dát i něco k jídlu.

My jsme pak chtěli najít nějakou pláž, tak jsme vyšli ven z města a šli po pobřeží asi 1,5 km k pláži Lido Boeo. Pobřeží nebylo nic moc, docela to tam zapáchalo a čistá voda tam taky nebyla. Nakonec jsme k pláži úplně nedošli, byla totiž zavřená a něco se tam opravovalo. Kažopádně tato část pobřeží mě nezaujala a určitě tu koupání není nejhezčí.

Kolem Marsaly se rozkládají tzv. saliny neboli solné pláně, ze kterých se získává sůl. My už jsme se tam nestihli podívat, ale určitě to stojí za návštěvu, nachází se mezi Marsalou a letištěm v Trapani.

U Marsaly jsme pak navštívili ještě další dvě pláže a to Lido Signorino a Lido Torazza. První zmíněná je údajně jedna z nejhezčích kolem Marsaly a taky nejnavštěvovanější. Je u ní velké parkoviště a restaurace. Když jsme tam přišli, tak jsem měla pocit, že jsem snad na jiné planetě. Všude byly mraky lidí, na pláži, ve vodě, skoro jako by tam byl nějaký obří tábor. Měla jsem sto chutí jet pryč, ale už bylo celkem pozdě odpoledne, cca 16 hodin a nechtělo se nám zas hledat nějakou jinou pláž, děcka už toužily po zmrzlině a taky se schladit v moři. Trvalo nám ještě chvíli než jsme našli volné dva metry na pláži, kam bychom aspoň odložili kočár a ručník, což se nám nakonec povedlo. Pláž sama o sobě není špatná, žlutý písek byl čistý, ale voda průměrná, určitě ne azurová a tyrkysová. Možná jsme jen měli smůlu, protože byl víkend, ale podruhé bychom sem opravdu nešli. Až k večeru to tam bylo skoro bez lidí. Za mě je to klasická italská pláž – dlouhá, se slunečníky a lehátky a plná lidí.

Druhá pláž Lido Torazza je ještě víc na jih od Marsaly a leží v podstatě na samotě, nic kolem ní není. Opět písek nic moc, je vidět, že tam pláže nikdo nečistí, ale voda byla naprosto dokonalá, nejkrásnější, co jsme na Sicílii viděli (kromě Levanza samozřejmě :-D). Jen jsme tu potkali pár medůz a jedna dokonce Elišku lehce žahla.

Jídlo a pití na Sicílii

Jak už jsem psala výše, jídlo jsem si zde naprosto zamilovala, a to hlavně kávu a dezerty. Typickým sicilským dezertem jsou právě canolli plněné ricottovým krémem s různou posypkou – třešeň, pistácie, čokoláda, třešeň, kandované ovoce atd. Cena je různá dle oblastí, my jsme nejčastěji zaplatili za jednu trubičku 4-5 EUR. Většinou se trubičky plní krémem až přímo před vámi, takže čerstvost máte zaručenou :-).

O kávě jsem se také zmiňovala – za mě nejlepší ledová káva nebo spíš vyšlehaná kávová pěna nazvaná cremino. Mimo turistické oblasti třeba na benzince k dostnání i za pouhé 1 EUR. Je to ale menší kelímek, takže bych zvládla klidně tři za sebou :-D.

Co se týká hlavních chodů, tak převládají plody moře a samozřejmě, protože jsme v Itálii, tak pizza. Jako další sicilskou specialitu jsme ochutnali arancini – smažené rýžové koule, nejčastěji ragů, špenát s ricottou, někdy i houby nebo lilek. Průměrná cena za 1 kouli byla 2,5 EUR.

Další specialitou je granite, což je něco jako naše ledová tříšť, jen méně umělé, alespoň podle prodavače se tam přidává šťáva z pravého ovoce. Opět můžete mít různé příchutě, my jsme vyzkoušeli jahodu a vodní meloun a oboje bylo výborné. Navíc granite s brioškou je typická sicilská snídaně :-).

Zajímavosti o Sicílii

👉 Co jsem četla a věděla dopředu bylo to, že Sicílie je sice krásná, ale také plná odpadků. A hned po příletu do Trapani se to potvrdilo. V ulicích se prakticky kdekoliv válí různé odpadky, klidně položené i vedle košů. Je to škoda hlavně v historických centrech, o plážích nemluvě.

👉 Z Marsaly pochází celosvětově známé víno, které je tzv. fortifikované, neboli posílené – s přidáním alkoholu, podobně jako třeba u portského vína.

👉 Nezapomeňte, že jste v Itálii, takže se tu dodržují klasické poobědové siesty, což v praxi znamená, že prakticky žádná restaurace nemá cca od 12 do 17, někdy i 18 hodin otevřeno. Výjimkou jsou některé bary nebo fastfoody, kde koupíte alespoň hamburger nebo něco podobného. S dětmi to samozřejmě může být komplikace, ale je potřeba s tím počítat. V turistických centrech je pravděpodobné, že většina restaurací mít otevřeno bude i přes siestu. V historickém centru Trapani jsme třeba našli tento bar, který byl otevřený celý den.

👉 Děti jsou tu součástí běžného života, takže ani o půlnoci se nikdo nepodivuje, když se venku procházíte s dětmi. Naopak, ve městech to v tuto dobu žije a klidně potkáte i rodiny s kočárky dávající si půlnoční zmrzlinu :-D.

👉 V Trapani mě zaujaly automaty, kde si můžete koupit prakticky všechno a to 24 hodin denně. Je jich vedle sebe několik a mají vše od jídla přes drogerii až po alkohol a cigarety.

Sicílie mě celkově dost překvapila a dostala, oblast kolem Trapani se mi opravdu zalíbila. Je tam údajně i o něco levněji než na východě kolem Katánie a Etny. S návštěvou Sicílie určitě neváhejte. Pokud s cestováním na vlastní pěst teprve začínáte, pořiďte si eBook Do světa s dětmi JAK CESTOVAT NA VLASTNÍ PĚST, kde se dozvíte více informací o levných letenkách, kdy nejlépe kupovat, na co máte s dětmi nárok, čemu se vyhnout, co si můžete vzít do letadla zadarmo a jak ušetřit na zavazadlech, jak bydlet prakticky zadarmo, co na cestách s dětmi, aby to bavilo celou rodinu a spoustu dalších tipů ohledně cestování s dětmi. Cestování na vlastní pěst pak bude skoro hračka :-).

Věrka Šustáčková

Jsem vášnivá cestovatelka, lektorka angličtiny a máma dvou dětí. Jsem autorka eBooku Jak si zařídit cestu s dětmi bez cestovky. Miluji cestování s dětmi, bez cestovky, bez all-inclusive hotelů a bez honby za turistickými atrakcemi. Ukážu i Vám, jak zábavné, inspirující a snadné je vzít děti do světa. Protože mít děti není důvod s cestováním přestat, naopak, je to důvod začít. Můj příběh si přečtěte zde>>

Podobné články