Maroko – (nejen) Agadir s dětmi

Do Maroka jsme se letos v lednu dostali v podstatě omylem 😀 (ostatně jako do mnoha dalších zemí, kam jsme původně neplánovali letět, ale tak nějak se objevily levné letenky). Ještě měsíc před odletem jsem žila v domnění, že poletíme na Floridu nebo Dominikány. Letenky tam ale byly pořád hodně drahý, tak mě napadla levnější alternativa a to marocký Agadir, kam z Vídně létá nízkonákladovka Ryanair. Ještě jsem rychle zkontrolovala počasí na daný termín, a protože mělo být průměrně 24-25 stupňů, nebylo nad čím přemýšlet :-).

Letenky

Jak už jsem psala, do Agadiru se dostanete z Vídně s Ryanair. Létá se i do Marrakéše, Rabatu nebo Casablancy, ale sem se z Prahy, Vídně ani Bratislavy přímým letem nedostanete, vždy jen s přestupem. Prosincové letenky momentálně vychází na cenu kolem 100 EUR, tj. cca 2600 Kč/osoba/zpáteční letenka. My jsme letěli na 14 dní na přelomu ledna a února a na tuto dobu to vychází cca 150 EUR. Letenky jsme kupovali 14 dní předem a vyšly nás na 90 EUR/osoba/zpáteční letenka. Takže pokud plánujete letět až po Novém roce, doporučila bych možná počkat, cena po Vánocích nejspíš ještě klesne.

Na vídeňské letiště se dostanete nejlépe autem a parkování doporučuju na parkovišti Mazur, které je cca 10 minut od letiště a každých 20 minut odsud odjíždí zdarma bus (zastávka busu stojí kousek za vjezdovou závorou). Takže prostě jen zaparkujete auto a svezete se zdarma na letiště. To stejné pak zpět (odjezd z letiště je ze stanoviště 1 před příletovou halou). Obousměrný jízdní řád letištního busu najdete zde. Ideální je objednat si parkovací místo předem, abyste to měli garantované a pro vjezd pak použijete QR kód, který vám přijde po zaplacení do mailu. Ten přiložíte ke scanneru před závorou a můžete vjet. Lístek, který vám po pípnutí vyjede, si vezměte, budete ho pak potřebovat při opouštění parkoviště.

Jinak my také často využíváme vlak z Brna do Vídně na hlavní nádraží a tam přestoupíme na vlak přímo na letiště. Některé vlaky jedou z Brna až přímo na letiště, ale zatím jsme neměli štěstí, že by nám zrovna tento vlak vycházel na náš let. Časově to i s cestou do Brna vyjde podobně jako cesta autem, jen se nemusíme bát kolon, a pokud koupíme lístek s předstihem, vyjde nás to levněji než cesta autem. A co si budeme povídat, ve vlaku je to s dětmi jednodušší než v autě :-).

Z vídeňského letiště jsme odlítali z Terminálu 1 a náš let byl u Gate D34. Doběhli jsme sem půl hodiny před odletem, dle mě akorát na to, abychom si tam ještě chvíli poseděli :-D. Je tu krásný dětský koutek, malý, ale na zabavení před odletem stačí. Děcka tam naběhly všechny tři, jenže kolem dokola nikdo, tak jsme naznali, že jsme asi už poslední a zase nahnali děti zpátky. Asi i díky tomu, že už jsme byli poslední, nikdo neřešil velikost zavazadel a už vůbec to, že máme kočárek narvaný tak, že by z toho bylo minimálně další zavazadlo navíc :-D. Jinak samozřejmě velikost příručních zavazadel si hlídáme, už jsme párkrát zažili situace, kdy se někteří cestující snažili narvat své očividně větší zavazadlo do konstrukce u Gate a pak se strašně „divili“. že musí doplácet několik desítek EUR.

Samotný let už byl v pohodě, odlítali jsme včas a přistáli snad o 40 minut dřív. Po příletu jsme ještě vystáli frontu na razítka do pasu, což celkem trvalo, i když jsme opět díky dětem byli v priority frontě. Naštěstí už se ale nevyplňuje žádný papír v letadle, jak tomu bylo dřív. Za kontrolou jsme dostali!!! SIM karty, které tu prostě rozdávají zdarma, dokoupit se musí jen data. Letiště je malé, ale bylo čisté, určitě byste nepoznali hned tady, že jste v Africe :-). V příletové hale jsou i dvě směnárny, kde jsme si aktivně směnili eura za místní měnu dirhamy, ale to doporučuju udělat až po východu z příletové haly. Hned vedle okýnek různých půjčoven aut jsou totiž další směnárny s lepším kurzem.

Hned naproti východu venku je stanoviště taxíků, takže žádné velké hledání. Za cca 30 min. jízdy do hotelu jsme platili 22 EUR, takže cena celkem v pohodě (i když v Africe bych si představovala ještě lepší cenu, ale to taky záleží na konkrétním taxikáři – takže pokud se vyžíváte ve smlouvání, můžete zkusit cenu vždy stáhnout níž, taxametr tu samozřejmě nebyl 🙂 ). Měli jsme v plánu půjčit auto, ale teď jsme to nějak neřešili, i když by to bylo asi lepší, ušetřili bychom za taxi a půjčení auta je tu samozřejmě mnohem levnější než v Evropě.

Ubytování

Ubytování jsme opět volili v apartmánu, který je pro naši 5ti člennou rodinu pohodlnější než hotelový pokoj. Na první část pobytu jsme se ubytovali v aparthotelu Sables d´Or, který byl cca 10 min pěšky od pláže.

Byl tu i bazén a co bylo úplně nejlepší, dali se tu koupit snídaně, což pro naši žravou rodinu byla jako výhra v loterii :-D. Zároveň pokud nechcete, snídani si platit nemusíte a můžete vyrazit do nějaké kavárny nebo třeba i jiného hotelu na snídaňové menu (o tom taky napíšu). Pro nás se snídaně vyplatila – 1noc se snídaní na 1 osobu vyšla na cca 400 Kč.

Měli jsme apartmán standard, což zahrnuje 1 ložnici s manželskou postelí (a pro nás i s postýlkou zdarma) a velký obývací pokoj se 3 rozkládacími pohovkami a výhledem na rekonstrukci :-). Apartmány superior s výhledem na moře byly samozřejmě o něco dražší :-). V apartmánu byla i malá kuchyňka s prakticky žádným nádobím, kterou jsme kromě ledničky tentokrát nevyužili, protože v Maroku je jídlo mnohem levnější než třeba v Evropě, takže se určitě nevyplatí si tu vařit. I večeře v hotelu po příjezdu nás stála dohromady 17 EUR, takže v kombinaci s teplem a mořem jsem věděla už první den, že tohle bude má oblíbená země 😀.

A jak snídaně vypadaly? V jídelním lístku bylo na výběr více „verzí“, takže pokud si snídaně neplatíte rovnou při bookovaní, můžete se pak na místě rozhodnout co si dáte a zkusit třeba každý den něco jiného. My už jsme to měli zahrnuto v ceně ubytování. Nebyly tu kontinentální snídaně, ale objednat jsme si mohli každý den pro každého buď palačinky s nutelou nebo vaječnou omeletu, případně vajíčka na jiné způsoby, horký nápoj dle výběru (káva, čaj, horká čokoláda), džus a voda, med, olivy, sýrová pomazánka, bagety a jejich úžasné marocké pečivo – placky harcha ze semolinové mouky a chlebové placky mssemen, které mi připomínají zanzibarské chapati.

Každý den byla snídaně stejná, takže už se mi to celkem přejedlo po týdnu. Ale samozřejmě není nad to, když nemusíte nic chystat, takže bych to klidně jedla dál :-D. Děcka byly ze snídaně nadšení každý den :-D. Co mi ale na snídaních chybělo, bylo ovoce. Na to, že jsme byli v Maroku, kde je pořád teplo, takže ovoce roste prakticky na každém kroku, tak ke snídani nic, jen ty pomerančové, případně citrónové nebo jiné džusy. Na druhou stranu to beru tak, že tu zřejmě není běžné dávat ovoce ke snídani, prostě jiný kraj, jiný mrav :-).

V aparthotelu byl ještě navíc automat na nápoje – cola, sprite, voda a nanuky. To bylo samozřejmě o něco dražší než běžně ve stánku na ulici, ale pokud třeba někdo vodu zapomene koupit (z kohoutku pitná není), je automat dobrá alternativa.

V letadle s námi letělo celkem dost Čechů i Slováků a většina z nich byla ubytovaná v hotelu Iberostar, cca 10 minut pěšky od našeho hotelu, přímo na pláži s vlastní vyhrazenou částí, kam nesměli chodit plážoví prodejci. Je to klasický resort, který nabízí all inclusive, takže pokud někdo vyhledáváte tento typ ubytování, můžete zkusit právě tento hotel. Musíte ale počítat s vyšší cenou. Pro naši rodinu by 1 noc vycházela na 1 osobu 1 000 Kč a ještě bychom se mačkali v jednom pokoji. Samozřejmě oproti letním dovoleným v evropských resortech je to pořád skvělá cena za all inclusive, takže i toto je případně varianta.

Do Agadiru jsme se pak po 4 dnech opět vraceli a chtěli jsme zkusit zase jiné ubytování. Vyhlídli jsme si hotel Atlantic Palm Beach, který byl na tom cenově podobně jako o cca 500 metrů vzdálenější Sables d´Or, jen jsme si nebyli jisti dispozicí pokoje, zda jsou tam dvě oddělené místnosti, aby malá nikoho nebudila, nebo aby nikdo nebudil ji. Z fotek na bookingu nebylo nic poznat, tak jsme se tam zajeli podívat osobně. Paní na recepci byla moc milá, poslala s námi nějakého portýra, aby nám ukázal dva různé pokoje, které byly k dispozici. Pokoj byl moc pěkný, takový ten typický hotelový – koberec, minibar atd., jen tedy to byl opravdu jen jeden větší pokoj, takže jsme se nakonec stejně vrátili do Sables d´Or :-).

Protože ale i tady v Atlantic Palm Beach je možné si snídaně dokoupit a to i pro neubytované hosty, takže jsem se rozhodli pro změnu. Spali jsme v Sables d´Or a sem se jezdili nasnídat :-). Cenově samotná snídaně vycházela i levněji než v Sables d´Or, navíc byla kontinentální formou, takže pro nás, žravce, ideální stav :-D. K dispozici bylo opět různé pečivo, croissanty, džemy, šunky, sýry, pomazánky, med, palačinky, dokonce i zelenina a na požádání kuchařka usmažila vajíčka.

Agadir – pláž

Pláž v Agadiru je široká, několik km dlouhá, s jemným pískem a sem tam mušličkou, úžasná pro děti, které se tu můžou opravdu pořádně vydovádět. Nevím, jak je to v létě, ale v lednu ani únoru nebyla přeplněná lehátkama, ty byly na pláži jen občas, většinou před jedním z luxusnějších hotelů, kterými je pláž obklopena. Jinak je tu jen písek, takže místní děti hrají fotbal a ty naše se váleli v písku i v moři. Co na tom, že byly vlny a černá vlajka :-). Naštěstí se tu plavčík mihnul jen občas a do vody nechával jít a jen kontroloval, aby nikdo nechodil daleko.

Já jsem se napoprvé odvážila po pás, trvalo mi to víc než půlhodiny :-D.  Teplotu oceánu bych odhadla tak něco mezi mořem v Chorvatsku v listopadu a mořem na Maltě v lednu :-D. Oficiální teplota vody byla kolem 19 stupňů, teplota vzduchu cca 24-25, další dny bylo ještě tepleji.

Po pláži se občas mihne místní nabízejíci šátky, kávu, čaj (nosí si s sebou vše na přípravu – horkou vodu v konvici, mátu, cukr, takže vám čaj nachystá v přímém přenosu 🙂 ), ovoce (borůvky a jahody) nebo i sladké koblížky. Pokud máte o něco zájem nebo chcete vyzkoušet místní speciality, musíte jednoznačně smlouvat :-). Obecné pravidlo je, že cenu, kterou prodejce nabídne, lze v pohodě stáhnout na půlku a pak už je to na vás, jestli to budete akceptovat nebo chcete jít ještě níž. Mě to vždycky po pár dnech začne bavit a užívám si smlouvání jako hru :-D. Každopádně marocký čaj jsem chtěla ochutnat, tak jsme usmlouvali dva čaje za 15 dirhamů, tj. cca 1,5 EUR. Byl výborný, silný, hodně máty, dala jsem si ten svůj bez cukru, ale tady ho pijí hlavně s cukrem, dokonce hodně oslazený. Káva zde zkrátka nefrčí, všude uvidíte sedět marocké muže pijící čaj. Zajimavý kontrast oproti ČR, kde si zase spíše my ženy vychutnáváme chvilku v kavárnách a s kávou, ne čajem :-).

Po pláži se také občas projde velbloud nesoucí turistu, takže zábavy pro děti víc než dost. My jsme jízdu samotnou nevyužili, 17ti měsíční Nikolce stejně stačila jen lopatka a písek, byla z toho tak nadšená, jakoby to viděla poprvé v životě :-D. I tady samozřejmě platí, že první cena za svezení velbloudem je přehnaná, takže opět zkuste smlouvat.

Co ještě vidět v Agadiru nejen s dětmi

Agadir mě celkově jako město dost překvapil. Většinou s dětmi ve městě obhlídneme staré město, najdeme nějakou příjemnou restauraci, zmrzku, kavárnu a pak už spěcháme spíš k moři, do přírody atd. Placenou zábavu typu aquaparky, případně nějaké zooparky navštívíme spíše vyjímečně, když už jsou opravdu všude recenze, že to stojí za to. V Agadiru je toho hodně co vidět a kam se s dětmi vydat, takže jsme tu oproti původnímu plánu 5 dnů strávili celý týden a pořád bylo co dělat.

Pevnost Kasbah of Agadir Oufella

Pokud se na svět a hlavně na moře díváte rádi z výšky tak jako já, určitě nesmíte při návštěvě Agadiru vynechat pevnost Kasbah of Agadir Oufella, která byla postavena v 16. století hlavně jako obrana proti invazím, a kterou v 60.letech postihlo silné zemětřesení. Teď jsou zde pozůstatky pevnosti a hlavně nádherný výhled na celý Agadir, moře i přístav.

Jak se sem dostat:

Dá se sem dostat lanovkou, která byla vybudována v roce 2022, busem nebo taxíkem, autem vás sem nepustí. Bus L24 jede cca každých 20 minut a zpáteční jízdenka je za 8 dirhamů (i za děti jakéhokoliv věku) ze zastávky pod kopcem Pied Agadir Oufella. Prodají vám rovnou zpáteční lístek, i když nic neřeknete a nahoře, když se vracíte, pak řidiči stačí ukázat lístek. My jsme to nevěděli a nahoře si v buse znovu lístek koupili jakože na cestu dolů :-). Vůbec nás nenapadlo, že nám předtím prodal přímo zpáteční jízdenku. Za taxi chtějí při počtu 4 lidí 40 dirhamů (96 Kč) ze zastávky busu hned pod kopcem, smlouvat se nedalo, takže jsme raději počkali na bus. Pokud berete taxi odkudkoliv z centra města, nemělo by vás to vyjít víc než 52 dirhamů (125 Kč). Při cestě zpět s taxíkem mít problém nebudete, nemusíte ten váš nechat na vás čekat, vždy sem nějaký někoho doveze, tak pak se stačí jen domluvit, kam chcete zavézt a raději si ujasnit cenu.

Jízda lanovkou je určitě taky zážitek, jsou tu ale jiné ceny pro místní a jiné pro turisty. Je to uvedeno přímo na ceníku u lanovky a také na oficiálních stránkách lanovky zde. Za dospělého zaplatíte 90 MAD, za dítě od 7 do 17 let 65 MAD a děti do 7 let jsou zdarma. V neposlední řadě se sem dá dostat od přístavu pěšky částečně podél silnice a do kopce pak úzkou, klikatou cestičkou (3,3 km).

Nahoře si užijete krásné výhledy, krátkou procházku podél hradeb i prodavače nabízející jízdu na koníkovi nebo velbloudovi, barevné kameny nebo třeba náramky. U vstupu je i minimarket s drahými nanuky, sladkými nápoji i brambůrkami. Restauraci zde nehledejte, WC i modlitební místnost ano :-). Kočárkem se kolem pevnosti dá jet, sem tam je nějaký schod nebo hrbolatá cesta.

Croco park

Krokodýlí park s více než 300 krokodýli se nachází na okraji Agadiru, cca půl hodiny jízdy autem od pláže. Otevřeno je denně od 10 do 18 a vstupné pro dospělou osobu je 90 MAD, pro dítě od 3 let 60 MAD a do 2 let je vstup zdarma. Nabídnou vám také průvodce (guide), který s vámi park projde a podá vám výklad (samozřejmě za peníze, dle velikosti vaší skupiny/rodiny). Za mě zbytečnost, je lepší si park projít sami, děti se vždy u něčeho zdrží, zastaví nebo někam odběhnou, takže s guidem je to akorát zbytečné omezení.

I když obecně ZOO moc nemusím, tak tento park stojí za to. Už jen ten vchod – obrovská krokodýlí tlama, kterou musíte projít, abyste se dostali ke vstupenkám :-).

A nikde jinde tolik krokodýlů pohromadě neuvidíte (nebo spíš v běžném prostředí jen tak vidět nechcete :-D).

Krom krokodýlů je tu i spousta zábavných a výukových prvků pro děti – výroba papíru z papyrusu, hledání fosílií v písku, hřiště, tvoření, botanická zahrada a další.

Krom toho jsou v jedné části tabule s výkladem a názornými obrázky ze života krokodýlů (co žerou, jak se rozmnožují atd.).

Je tu i malování hennou zdarma, což ocení zejména malé holčičky :-). Ta naše si nechala pomalovat celou ruku :-D.

V parku je i restuarace “La Table du Croco”, kde si můžete objednat třeba hranolky, saláty, myslím, že tu byla i polívka, hamburger a nějaké pokrmy z masa. Najdete tu i souvenir shop, nějaké stánky s nanuky a cukrovinkami.

Do croco parku se dostanete nejlíp taxíkem, který vás vyjde opět dle domluvy. Nám se cena za taxi zdála drahá, tak jsme zkusili jinou variantu, něco jako Uber nebo Bolt, které fungují v některých evropských městech. V Agadiru tyto služby nefungují, ale po chvíli googlování jsme našli něco podobného, tzv. InDrive.

Funguje to podobně jako Bolt nebo Uber, tj. v aplikaci zadáte počet osob, vaši polohu a místo, kam se chcete dostat a objeví se vám řidiči, kteří jsou nejblíž vaší poloze a mohou vaši skupinu/rodinu odvézt. Super je, že tady vidíte cenu předem, tu i zaplatíte kartou, takže je garantovaná. Vyjde to minimálně o polovinu levněji než taxi. My jsme to zkusili a ke Croco parku se takto nechali odvézt s tím, že zpět to zkusíme stejně. Hned, jak jsme pak vyšli z parku, se na nás vrhlo pár taxikářů, že nás odvezou a my že ne, nepotřebujeme, máme jiný odvoz. Chvíli to trvalo, ale nakonec jsme přes aplikaci řidiče našli, přijel asi za 10 minut. Jakmile u nás ale zastavil, šel za ním jeden z taxikářů a začal na něj slovně útočit. Hodně se dohadovali, až jsme měli trochu strach, ale nakonec jsme s ním odjeli. Řidič nám řekl, že taxikáři pravě nejsou rádi, že jim berou práci a peníze, protože jsou mnohem levnější, takže jsou na ně vysazeni a prostě po nich jdou. Každopádně legální to je a levný taky a o to hlavně jde :-).

Variantou je ještě shuttle, který jezdí dvakrát denně. Na podrobnější informace se můžete podívat zde. Cena by měla být kolem 70 MAD. Případně, pokud bydlíte v jednom z resortů kolem pláže, pravděpodobně je možné domluvit odvoz u nich. Buď vám někoho objednají, pošlou nebo i sami vypraví shuttle s více lidmi. Samozřejmě musíte počítat s vyšší cenou. V neposlední řadě se do crocoparku dostanete půjčeným autem a pohodlně zaparkujete na velkém parkovišti před parkem :-).

Souk El Had

Zajít si na tržnici, dokonce tu největší v Agadiru, kde nakupují místní, je úžasný zážitek, který prostě musíte mít. Tržnice je obrovská, má několik vchodů a seženete tu naprosto vše – od ovoce, koření, domácí pečivo, přes kosmetiku, nádobí až po toaletní papír :-D. Samozřejmě nikde není cena, musíte prostě smlouvat nebo akceptovat tu navrhnutou. Všude panuje všeobecný frmol, někde i tlačenice, prostě typická africká atmosféra.

Původně jsem myslela, že se s dětmi zdržíme jen chvíli, nakonec jsme tu byli přes dvě hodiny a za pár dní jsme se sem vypravili ještě jednou, dětem se tam prostě hrozně líbilo. Nakoupili jsme tu jahody a borůvky, čerstvé smoothie z pomeranče a cukrové třtiny, magnetku, plyšového velblouda, nějaké oblečení, zmrzlinu a výborné marocké pečivo, 1 ks za 1 korunu :-). Atmosféra tady je prostě úžasná, nasáváte tisíce vůní a snažíte se odehnat některé prodavače, kteří se snaží nahánět turisty ke svým stánkům.

Jak už jsem psala, je zde několik vchodů (jsou očíslované), kterými se do souku můžete dostat. My jsme to šli s dětmi od našeho aparthotelu pěšky, cesta trvala cca 45 minut a byly to necelé 3 km. Po cestě se nás chtěl „ujmout“ jeden místní s tím, že nás tam zavede. Slušně jsme poděkovali a odmítli, naštěstí nás nechal být a šel si svou cestou. Většinou se tito místní snaží dostat turisty do obchodu mimo jiné s arganovým olejem, který je hned u jednoho ze vstupů, případně do jakéhokoliv jiného obchodu svých známých a toto zboží vám samozřejmě nejen vychválit, ale zároveň i prodat za předraženou cenu.

Vstup na souk je zdarma, je to prostě klasické tržiště, takže se nenechte zmást, pokud po vás třeba někdo nějaké peníze bude požadovat. Musíte si prostě zvyknout, že v Africe se místní snaží přijít k penězům jakkoliv, je to jejich životní styl :-). Na souku najdete i pár restaurací nebo stánků, konkrétně u vchodu číslo 6.

Taky jsme tu viděli potulovat se dost koček. Vždycky číhaly na nějaké jídlo. Celkově všude v Maroku potkáte spoustu potulných psů a koček. Já mám z psů docela paniku, takže jsem občas šílela, když za námi některý šel, ale byli klidní a spíš asi jen vyhledávali společnost.

Staré město – Medina

Většina měst má své centrum, staré město, jádro, které je zdrojem historie a stojí za to navštívit. V Agadiru je to podobně a přesto trochu jinak. Město bylo totiž v 60. letech 20. století komplet zničené zemětřesením, takže ho místní museli vystavět znovu. „Posadili“ ho do evropského stylu – mnoho luxusních hotelů podél pláže a samotné staré město je tím pádem pouze rekonstrukce toho, jak to vypadalo dříve. I tak to stojí za návštěvu. Vstupné je 4 EUR, za děti jsme neplatili nic. U vstupu najdete i cedule s popisem toho, jak byla nová medina vystavěna i informace o jejím staviteli.

V medině na vás atmosféta Maroka i tak dýchne a za chvíli zapomenete, že se tamní historie nepíše tisíce let zpět :-). Najdete zde i stánky s řemeslnou výrobou, suvenýry, oblečení a je tu i pěkná restaurace s moderním dětským hřišťátkem. Restauraci jsme nevyzkoušeli, ale hřišťátko a suvenýry ano :-). Šestileté Elišce se zalíbily šaty v marockém stylu. Paní prodavačka jí je oblíkla, abychom věděli, jak se do toho „leze“ a „museli“ jsme je prostě koupit. Ceny tady v medině jsou evropské, takže jsme zaplatily 15 EUR. Myslím, že někde na v souku bychom je sehnali s přehledem za třetinu :-D.

Stopy dinosaurů v Anze

Anza je malé městečko těsně sousedící s Agadirem, v podstatě jedno přechází plynule v druhé. Vydali jsme se sem proto, že jsem z google map zjistila, že jsou zde pozůstatky stop dinosaurů. Jakože těch fakt reálných dinosaurů :-). Na internetu je o tom kupodivu hrozně málo informací a přitom je to údajně jedno z pouhých 4 míst na světě, kde se stopy dinosaurů našly. Toto bude zajímat spíš asi starší děti a možná i vás, každopádně manžel z toho byl doslova na větvi a strávil tam přes hodinu, pořád natáčel, fotil a měřil dinosauří stopy se svými :-D.

Můžete využít taxi, případně pokud budete mít taky půjčené auto, do navigace zadejte „Anza Geopark“. Zaparkovat můžete kdekoliv poblíž lokace a přes pláž se dostanete ke žluté ceduli, která právě označuje Geopark. A pak už jen „seběhnete“ z pláže dolů k mořským „bazénkům“ a můžete hledat stopy :-).

Hned vedle Geoparku je Anza beach, kde se můžete pak vykoupat. My jsme tu měli i jeden „super“ zážitek. Šla jsem na tu pláž sama s dětmi, protože manžel jel „zachraňovat“ barbínu do jednoho údolí, kde jsme den předtím byli, a kterou tam prostřední Eliška zapomněla, a bez které její život prostě nemohl pokračovat dál :-). Nejmladší usnula v kočárku, tak jsem ji nechala na pláži spolu s věcmi a s těmi staršími jsem šla do vln. Každých pár vteřin jsem se stejně otáčela na kočár, jednak proto, jestli se malá nebudí, usínala špatně a byla neklidná a jednak kvůli tomu, že byl zrovna příliv a moře se posunovalo celkem rychle. Ale kočár i věci jsem měla v bezpečné vzdálenosti cca 10 metrů od moře, aspoň jsem si to myslela :-D.

Při jedné takové další kontrole kočárku jsem zjistila, že jsem se s tou bezpečnou vzdáleností sekla. Kočár najednou skoro „plaval“ ve vodě, vlna dosáhla až do jeho půlky, věci zmizely a nejstarší Martínek aspoň duchapřítomně zvednul mou plážovou tašku, o kterou jsem vedle kočáru měla největší strach, protože jsem měla nahoře volně ležící mobil. Nechápu jak, ale nenamočil se ani ho ta vlna neocákla, narozdíl od zbytku tašky a dalších volně ležících věcí. Dokonce „přežila“ i malá Nikolka, kterou jsem rychle odtáhla s kočárkem do tentokrát už snad bezpečnější vzdálenosti, aniž by se vzbudila. Teprve potom mi došlo, že nám dost věcí chybí – nějaké oblečení, ručník a hlavně boty. Lítali jsme po pláži i na okraj moře a lovili, pomáhal nám ještě jeden manželský pár, který seděl kousek od nás. Moře občas něco vyvrhlo, takže jsme s dětmi neustále něco sbírali. Po dalších 15 minutách, kdy už jsme nic najít nemohli, jsem začala počítat škody. Děti a boty jsme měli naštěstí všechny, to bylo to hlavní :-D.

Nakonec jsme přišli o jeden ručník, ponožku, tričko, dvoje kraťasy a kšiltovku. Zbytek byl mokrý, tak jsem se to snažila usušit na kočárku, který byl ověšený jak vánoční stromeček :-), a na kamenech, které se občas někde v písku vyskytly. Doufala jsem, že to poschne do západu slunce, kdy už se znatelně ochlazuje, abychom měli co na sebe. Později u večeře kousek nad pláží už jsme seděli s navlhlými věcmi a snažili se všechno sníst co nejdřív, aby nám nebyla zima :-D.

Manžel se pak po návratu ze záchranné mise, která naštěstí byla úspěšná, nestačil divit :-D. Takže na ten příliv v Maroku raději pozor, o pár dní později zase mě smetla na jiné pláži přílivová vlna s takovou silou, že jsem  udělala ve vodě tři kotrmelce, chvíli jsem netušila, kde je „východ“ a ve finále byla ráda, že jsem přišla jen o brýle a ne o život.

Co ještě můžete v Agadiru navštívit

I když jsme v Agadiru strávili celý týden (což většinou v žádném městě, byť sebekrásnějším, netrávíme), i tak je tu spousta aktrakcí, které jsme s dětmi nenavštívili. Kousek za Anzou je Agadir Dolphin World, kde mimo vystoupení delfínů si s nimi můžete i zaplavat. Já bych trochu váhala, jestli se sem vydat. Dívala jsem se na recenze na Trip Advisor a většina moc pozitivních není – předražené vstupné, show nic moc, delfíni se zdají zanedbaní a peníze ze vstupného očividně nejdou na starost a péči o ně. Takže zvažte, my jsme na delfíní show byli dvakrát, jednou ve slavném Loro Parku na Tenerife a podruhé v Portugalsku. Oboje bylo super, ale je fakt, že tam ty peníze pravděpodobně na delfíny šly, měli k tomu připravené i video, kam peníze jdou a jak se o delfíny starají.

Kousek od přístavu v Agadiru je také vodní park Danialand Waterpark, kde si můžete s dětmi užít skluzavky a tobogány. Momentálně je ale park dočasně zavřený, tak pokud byste se tam pak někdy chtěli vydat, raději zkontrolujte, jestli už je otevřeno.

Pokud jste dočetli až sem, tak určitě už máte představu, kam byste se chtěli s dětmi v Agadiru vydat, a že sem prostě musíte :-). V druhé části článku se vydáme mimo Agadir. Chtěla jsem vidět víc než toto poevropštěné, byť krásné, město, vidět nádhernou pláž s obloukem Legzira beach, podívat se aspoň kousek někam do hor a vidět život mimo město. To se nám povedlo, stejně jako dostat po cestě pokutu za rychlost od policistů, kteří jsou v Maroku na každém kroku :-D. To a ještě víc se dočtete už brzy v druhé části článku :-).

Věrka